Uzlové uvolnění

Termín

Uzlové uvolnění umožňuje ve statickém modelu konstrukce rozpojit objekty, které jsou spojeny v určitém uzlu. Uzlové uvolnění předpokládá zadání kloubu s odpovídajícími vlastnostmi, které mohou být i nelineární.

Pro zadání uzlového uvolnění je třeba definovat kloub. Tento typ kloubu můžeme použít také v modelech, které neobsahují pruty. Vlastnosti kloubu se vztahují k osám prutů nebo linií. Pro přenos vnitřních sil lze u kloubu zadat nejrůznější nelineární vlastnosti. Osy liniového uvolnění můžeme v modelu graficky zobrazit.

V uvolněném uzlu vytvoří RFEM nový uzel se stejnými souřadnicemi. Tím se model v daném místě rozpojí. Mezi oběma uzly se pak uvažuje neviditelný prut, pro který platí vnitřní síly jako u prutu s počátkem v původním uzlu a s koncem v odpojeném uzlu.

Zadání v programu RFEM

Uzlové uvolnění lze zadat z hlavní nabídky „Vložit“ → „Údaje o modelu“ → „Uzlová uvolnění“ → „Dialog...“. V dialogu stanovíme vlastnosti kloubu a zadáme objekty, které se uvolní. Kloub můžeme vybrat ze seznamu zadaných typů kloubu anebo můžeme definovat nový kloub.

Uzlová uvolnění se zpravidla používají u spojených prutů. Mohou se ovšem uplatnit také u ploch nebo těles.

V programu RSTAB nelze uzlová uvolnění zadat.

Příklady použití

Uzlová uvolnění je vhodné použít zvláště u prutových modelů s nelineární geometrií. Můžeme tak například modelovat křížení nosníků s odlehčujícími silami, posuvné dílčí systémy nebo spojené objekty se zvláštními okrajovými podmínkami.

Klíčová slova

uzlové uvolnění, kloub na konci prutu, uvolnění

Literatura

Odkazy