Program RFEM 6 pro statické výpočty tvoří základ modulárního softwarového systému. Hlavní program RFEM 6 slouží k zadávání konstrukcí, materiálů a zatížení u rovinných i prostorových konstrukčních systémů, které se skládají z desek, stěn, skořepin a prutů. Program umožňuje vytvářet smíšené konstrukce, stejně jako modelovat tělesa a kontaktní prvky.
RSTAB 9 je výkonný program pro analýzu 3D prutových konstrukcí, který statikům pomáhá vyhovět požadavkům moderního stavebního inženýrství a odráží nejnovější trendy v oboru.
Jste často příliš dlouho zaměstnáni výpočtem průřezů? Software Dlubal a samostatný program RSECTION vám usnadní práci stanovením a analýzou napětí pro různé průřezy.
Víte vždy, odkud vítr vane? Ve směru inovace, samozřejmě! S RWIND 2 máte k dispozici program, který využívá digitální větrný tunel pro numerickou simulaci proudění větru. Program toto proudění aplikuje na libovolné geometrie budov a stanoví zatížení větrem působící na jejich povrch.
Hledáte přehled oblastí zatížení sněhem, větrem a zemětřesením? Pak jste zde správně. Mapy oblastí zatížení umožňují rychle a snadno stanovit oblasti zatížení sněhem, větrem a zemětřesením podle Eurokódu a dalších mezinárodních norem.
Chcete si vyzkoušet sílu programů Dlubal? Je to vaše příležitost! S bezplatnou 90denní plnou verzí si můžete všechny naše programy plně otestovat.
Stabilitní analýzu deskových konstrukcí lze převést na prostou analýzu napětí, pokud se výpočet provádí podle teorie druhého řádu a na konstrukci byla použita norma požadovaná imperfekce.
Pomocí přídavných modulů RF-STABILITY a RF-IMP lze vytvářet imperfekce (nebo předdeformovanou síť konečných prvků). Typ imperfekce silně závisí na konstrukčním prvku a příslušné normě. Pro pruty, které byly modelovány jako plošná konstrukce, lze použít hodnoty z DIN EN 1993-1-1:2005 5.3. Pro rovinné plochy lze použít například hodnoty z DIN EN 1993-1-5:2006, přílohy C. U skořepin je problém mnohem složitější a existují různé přístupy. Nedoporučoval bych generovat imperfekce a provést posouzení na boulení pomocí koncepce MNA/LBA podle DIN EN 1993-1-6, která nevyžaduje použití imperfekce.
Pokud chceme například posoudit plošný model ocelového nosníku, můžeme postupovat následovně:
1. vyberte zatížení s poměrně vysokými normálovými silami (ve srovnání s ostatními vnitřními silami v zatěžovacím stavu); obvykle je vhodný zatěžovací stav vlastní tíha nebo kombinace zatížení s příslušnou vlastní tíhou. Může být nutné, aby každá kombinace zatížení měla samostatnou imperfekci.
2. Spočítejte kombinaci zatížení podle lineární statické analýzy a použijte ji jako základ pro RF-STABILITY.
3. Najděte první vlastní tvar globálního selhání pomocí přídavného modulu RF-STABILITY.
4. Vypočítaný vlastní tvar se použije jako základ pro imperfekci v modulu RF-IMP. Jako amplitudu lze použít například 1/300 délky nosníku.
5. Vytvořte kombinaci zatěžovacích stavů, která použije vytvořenou imperfekci jako základ a vypočítá ji podle teorie druhého řádu.
6. Proveďte analýzu napětí pomocí této kombinace zatížení, která je také stabilitní analýzou konstrukce.
Průřezy zařazené do třídy 1 nebo 2 jsou v přídavném modulu RF-/STEEL EC3 standardně posuzovány plasticky. Aby bylo možné porovnat výsledky s přídavným modulem RF-/STEEL, aktivujte v detailech přídavného modulu RF-/STEEL EC3 pružné posouzení průřezů třídy 1 a 2 (Obrázek 02).
Zkontrolujte prosím také to, zda jsou v obou modulech identicky definovány dílčí součinitele spolehlivosti γ pro únosnosti průřezů (Obrázek 03 a 04).
Pro posouzení stability libovolných průřezů jsou zvlášť vhodné přídavné moduly RF-/STEEL EC3 Warping Torsion (rozšíření modulu RF-/STEEL EC3) a modul RF-/FE-LTB (samostatný modul).
Na základě vypočítané hodnoty kritického boulení lze stanovit kritická zatížení a provést posouzení podle teorie druhého řádu.
V programu RFEM 6 máme dvě možnosti, jak zadat vzpěrné délky. Nejdříve v dialogu Upravit prut přejděte do záložky "Typy pro posouzení". Za druhé vytvořte novou definici vzpěrných délek.
Za třetí nastavte, zda se má pružný kritický moment počítat metodou vlastních čísel nebo podle kapitoly F z AISC. Za čtvrté přejděte do záložky "Uzlové podpory a vzpěrné délky". V této záložce jsou k dispozici dvě různé metody.
Metoda 1: Uzlové podpory
U prutu č. 1 v připojeném modelu lze pro tento sloup vidět, jak jsou zadány vzpěrné délky pro počáteční, koncový a mezilehlé uzly. Nejdříve klikněte na Vybrat prut nebo sadu prutů a poté vyberte prut. Tím se v tabulce aktivují mezilehlé uzly na prutu. Zkontrolujte, zda se uzel může pohybovat ve směru y/z (hlavní osy) a otáčet okolo lokální osy x (kroucení) a okolo osy z (klopení).
Volby pro zadání deplanace (ω) upraví vzpěrnou délku pro klopení, podobně jako v případě rotačního vetknutí osy z. Pro výpočty podle Kap. F lze deplanaci plně omezit nebo uvolnit. Pro výpočty vlastních čísel je kromě možnosti úplného omezení nebo uvolnění také možnost nastavit částečnou fixaci s konstantou deplanační tuhosti.
Horní a dolní pásnici lze vetknout odděleně zafixováním osy y a uvolněním (odškrtnutím) Vetknutí okolo lokální osy x (kroucení).
Metoda 2: Součinitele „K“ a absolutní hodnoty
U prutu č. 5 v připojeném modelu lze pomocí součinitelů vzpěrných délek definovat přímo nevyztuženou délku a/nebo použít příslušné podmínky na konci prutu. Pro přímé upravení nevyztužených délek lze místo použití uzlů na prutu (metoda 1) zadat součinitele "K" ručně v tabulce níže. Nebo lze zadat přímo absolutní hodnoty zaškrtnutím možnosti "Absolutní hodnoty". Poté je možné ručně zadat také nevyztuženou délku. Tuto metodu je vhodné použít v případě, že na prutu nejsou žádné mezilehlé uzly.
Při komplikované geometrii se stává obtížným použít analytické metody pro posouzení. Velkou pomocí v takových případech jsou v programu RFEM 6 prvky pro svary.
RFEM 6 nabízí posouzení pro různé typy svarů.
V seznamu Typ spoje se vybere, v jaké poloze jsou vůči sobě plochy, které se mají spojit.
Poté se vybere typ svaru.
Nakonec je třeba definovat parametry svaru.
Svary nemají vliv na tuhost modelu. Použijte napětí z plošných prvků a vyhodnoťte je podle norem.