RWIND Simulation | Oříznout model

Odezva konstrukcí na působení větru se liší v závislosti na jejich tuhosti, hmotnosti a na tlumení. V zásadě rozlišujeme mezi konstrukcemi náchylnými a nenáchylnými ke kmitání.

Zatížení větrem působící na obdélníkové konstrukční prvky se zaoblenými rohy je složitá záležitost. Ekvivalentní síly od zatížení větrem závisejí na síle vzdušného proudu obtékajícího daný objekt a na samotné geometrii objektu.

Tato studie porovnává tlak větru na výškovou budovu stanovený výpočtem v programu RWIND Simulation s výsledky, které zveřejnili Dagnew a kol. v červnu 2009 na 11. Americké konferenci větrného inženýrství (ACWE). V našem příspěvku porovnáme výsledné hodnoty působení větru na budovu CAARC (Commonwealth Advisory Aeronautical Council) stanovené různými numerickými metodami s experimentálními údaji založenými na testech v aerodynamickém tunelu.

Pro objemový prostor v programu RWIND Simulation lze použít numerické schéma druhého řádu pro diskretizaci mezi buňkami.

Tato rozšířená metoda zpravidla vede k přesnějším výsledkům i přes horší konvergenční chování.

Program RWIND Simulation umožňuje upravit okrajovou podmínku pro stěny, a zohlednit tak drsnost povrchu modelu. Numerický model vychází z předpokladu, že na povrchu modelu jsou podobně jako u brusného papíru uspořádána homogenně zrna o určitém průměru. Průměr zrna je dán parametrem Ks, zatímco rozdělení udává parametr Cs. Při zohlednění drsnosti stěny se může numerická simulace proudění ještě více přiblížit realitě.

Algoritmus síťování v programu RWIND vytvoří po zvolení volby pro hraniční vrstvy objemovou síť vrstev v oblasti blízko povrchu modelu. Počet vrstev může uživatel libovolně nastavit zadáním příslušného parametru.

Tato jemná síť v oblasti povrchu modelu pomáhá realisticky zachytit proudění větru u povrchu.