Součinitel kritického zatížení se stanoví vždy pro celou konstrukci. Na tomto základě se spočítají příslušná kritická zatížení jednotlivých prutů, vzpěrné délky a součinitele vzpěrné délky.
Jednoduchý příklad tuhého sloupu s působením zatížení na hlavu (například zatížení střechy) a na horní třetinu (například zatížení jeřábu) podrobně ilustruje postup.
Pro statický systém byl stanoven součinitel kritického zatížení 8,591. To se vynásobí normálovými silami prutů pro získání kritických zatížení.
Prut 1: Ncr, 1 = 8,591 x 550 kN = 4,725 kN
Prut 2: Ncr, 2 = 8,591 x 200 kN = 1 718 kN
Příslušné vzpěrné délky pro vzpěr okolo obou os se vypočítají pomocí upraveného vzorce Ncr = E × I × π²/Lcr². Nakonec se stanoví součinitele účinného zatížení ze vztahu kcr = Lcr/L.
Nyní je možné provést posouzení náhradních prutů podle EN 1993-1-1. Součinitele kritického zatížení vypočítané v modulu RF-STABILITY nebo RSBUCK lze převést přímo do přídavného modulu RF-/STEEL EC3. V závislosti na složitosti modelu a zatížení by se vždy mělo zkontrolovat, zda by nebylo lepší použít řešení stability pomocí imperfekcí a vnitřních sil podle teorie druhého řádu.
.jpg?mw=350&hash=91f398b559b26a6ac36fd7ecdf5e395e7b9b856d)
.png?mw=600&hash=49b6a289915d28aa461360f7308b092631b1446e)
