V programech RFEM 5 a RSTAB 8 je možné vytvořit plošná zatížení jako „vítr“ či „sníh“ pomocí implementovaného generátoru zatížení. Tato plošná zatížení jsou v grafice standardně zobrazena na prutové konstrukci jako plošná zatížení.
Zatížení větrem se řídí Eurokódem 1 - Zatížení konstrukcí - Část 1-4: Obecná zatížení - Zatížení větrem. Národně stanovené parametry jednotlivých zemí najdeme v národních přílohách.
Vítr je jediné klimatické zatížení, které na rozdíl od sněhu působí na všechny typy konstrukcí v každé zemi na světě. Rychlost větru závisí na geografické poloze budovy. V současné době je to jeden z hlavních důvodů pro nutnost regionálního rozdělení (větrné oblasti) a zohlednění nadmořské výšky stanovené v oficiálních normách; je třeba také zohlednit kolísání dynamických tlaků v závislosti na výšce nad zemí pro "normální" místo bez maskovacího účinku.
Konstrukce je třeba navrhnout a propracovat tak, aby se svislá i vodorovná zatížení bezpečně a bez přílišných deformací přenášela do podloží. Vodorovná zatížení představuje například vítr, nežádoucí naklonění, zemětřesení nebo náraz.
Podle DIN EN 1990/NA: 2010-12, NDP k A.1.2.1(1), poznámky 2 lze v oblastech větru III a IV u kombinace vítr/sníh s větrem jako řídicím účinkem zanedbat sníh jako doprovodný účinek.
Nach DIN EN 1990/NA:2010-12 - NDP zu A.1.2.1(1) Anmerkung 2 braucht bei Orten bis NN + 1000 m nur eine der beiden klimatischen Einwirkungen in den Kombinationsregeln für Einwirkungen nach 6.4.3 und 6.5.3 angesetzt werden, sofern Schnee und Wind als Begleiteinwirkung neben einer nichtklimatischen Leiteinwirkung auftreten.