Odpověď:
Při uvažování spoje jako zcela tuhého se předpokládá, že styčník může přenášet velké ohybové momenty bez jakékoli relativní rotace mezi spojenými prvky. Tento přístup sice snižuje ohybové napětí v nosníku samotném, ale může vést k neekonomickému návrhu. Styčník musí být dimenzován na vyšší moment, což vede ke zvýšeným nákladům na materiál a potenciálně složitější výrobě. Navíc toto tuhé spojení nemusí odrážet skutečné chování konstrukce za reálných podmínek zatěžování, což může vést k předimenzování styčníku a tím k neefektivnímu využití materiálu. Zohlednění realističtější tuhosti spoje může naopak optimalizovat návrh styčníku i celé konstrukce.
