Vícevrstvé plochy | Postup

• Obecné analýzy napětí
• Grafický a číselný výstup napětí a využití plně integrovaný do programu RFEM
• Flexibilní posouzení s různým uspořádáním vrstev
• Vysoká efektivita díky velmi malému požadovanému množství vstupních dat
• Flexibilita na základě podrobného nastavení postupů a rozsahu výpočtu
• Na základě zvoleného materiálového modelu a obsažených vrstev se v programu RFEM vytvoří lokální globální matice tuhosti plochy. K dispozici jsou tyto materiálové modely:
  • Ortotropní
  • Izotropní
  • Uživatelské zadání
  • Hybridní (pro kombinace materiálových modelů)
• Možnost uložení často používaných skladeb vrstev do databáze
• Stanovení základních, smykových a srovnávacích napětí
• Jako výsledek jsou k dispozici kromě základních napětí také výsledná napětí podle DIN EN 1995-1-1 a jejich interakce.
• Analýza napětí téměř libovolně tvarovaných konstrukčních dílců
• Srovnávací napětí podle různých hypotéz:
  • Energetická hypotéza (von Mises, HMH)
  • Hypotéza max. smykového napětí (Tresca)
  • Hypotéza max. hlavního napětí (Rankine)
  • Hypotéza maximálních poměrných deformací (Bach, St. Venant)
• Výpočet příčných smykových napětí podle Mindlina nebo Kirchhoffa nebo uživatelsky definovaných zadání
• Posouzení mezního stavu použitelnosti prošetřením posunů ploch
• Uživatelsky definované nastavení mezního průhybu
• Volitelné zohlednění spřažení vrstev
• Diferencované výsledky jednotlivých složek napětí a využití napětí v tabulkách výsledků a v grafice
• Výsledná napětí pro každou vrstvu modelu
• Výkaz materiálu pro posuzované plochy
• Vazba zcela poddajná ve smyku možná

Po skončení výpočtu se zobrazí maximální napětí, využití a posuny seřazené podle zatěžovacích stavů, ploch nebo bodů rastru. Stupeň využití lze vztáhnout k libovolnému druhu napětí. Aktuálně zvolené místo je zvýrazněno na RFEM modelu.

Kromě vyhodnocení výsledků v tabulkách výsledků lze graficky zobrazit napětí a využití v pracovním okně programu RFEM. Barvy a hodnoty přiřazené v panelu lze přizpůsobit vlastním požadavkům.

Pro posouzení mezního stavu únosnosti a použitelnosti je třeba vybrat zatěžovací stavy, kombinace zatížení a kombinace výsledků. Po výběru posuzovaných ploch je nutné definovat vhodný materiálový model.

Skladba vrstev, z níž se vychází při výpočtu tuhosti plochy, se může libovolně měnit. Parametry stanovené vybraným materiálovým modelem lze dále upravovat. Také je možné upravit matici vrstev typu 3x3. Při generování tuhosti se tak dosáhne zcela volného výběru.

Mezní napětí každé vrstvy závisí na zvoleném materiálu. Také tyto hodnoty lze uživatelsky přizpůsobit.