RWIND Simulation | Přístřešky podle Eurokódu 1 ve větrném tunelu (případ B)

Vytvoření ověřovacího příkladu pro výpočetní dynamiku tekutin (CFD) je rozhodujícím krokem pro zajištění přesnosti a spolehlivosti výsledků simulace. Tento proces zahrnuje porovnání výsledků CFD simulací s experimentálními nebo analytickými daty z reálných scénářů. Cílem je prokázat, že CFD model může věrně kopírovat fyzikální jevy, které má simulovat. Tento průvodce popisuje základní kroky při vývoji ověřovacího příkladu pro CFD simulaci, od výběru vhodného fyzikálního scénáře až po analýzu a porovnání výsledků. Pečlivým dodržováním těchto kroků mohou inženýři a výzkumní pracovníci zvýšit důvěryhodnost svých CFD modelů a připravit cestu pro jejich efektivní použití v různých oblastech, jako je aerodynamika, letecký průmysl nebo environmentální studie.

Pomocí volby "Nezávislá síť preferována" v nastavení sítě KP můžete vytvořit síť konečných prvků pro integrované objekty, které jsou na sobě nezávislé. To umožňuje vytvořit výrazně podrobnější a přesnější síť konečných prvků pro jednotlivé objekty, které jsou vzájemně integrovány.