Dotaz:
Při definování tření existují dva interakční vztahy. V čem se liší? Neměl by být výsledek stejný při zadání stejných součinitelů tření?
Odpověď:
Síly se zadávají v příslušném dialogu (viz Obrázek 01). Maximální třecí síla závisí na zatížení ve směru Y resp. Z. V závislosti na tom, jaký interakční vzorec se používá, vznikají různé třecí síly.
Příklad použití
Podpora má přenášet sílu v globálním směru X pomocí tření. Součinitel tření je 0,1 ve všech směrech. Podporová síla PY je 5 kN a podporová síla PZ je 10 kN.
Z toho vyplývá pro nelinearitu "Tření PY 'PZ'... následující maximální podporová síla ve směru X:
Pro druhou možnost "Tření PY '+ PZ'..." se maximální podporová síla rovná:
Zatímco první varianta používá výslednou podporovou sílu pro stanovení třecí síly, druhá varianta síly sčítá lineárně.
Tím se systém znázorněný na Obrázku 02 stává nestabilním od síly > 1,118 kN, u druhé možnosti teprve od síly > 1500 kN.
