Podivně bizarní stavby, o nichž nikdo neví, co mají představovat - zřejmě ani samotní architekti? Než si zafilozofujeme o stavebních poklescích a jejich právu na existenci, pozvali jsme si do našeho podcastu odborníka!
Jak se nenávist změnila v lásku - pohádka o stavebních poklescích
Náš host Turit Fröbe má za sebou vlastně spíše klasické vzdělání. Vystudovala dějiny umění a klasickou archeologii v Marburgu. Později ještě navázala magisterským studiem evropského urbanismu a vyučovala v oboru stavební kultury. Nyní již přes 20 let sbírá ošklivá káčátka v našich městech. Přitom vlastně stavební poklesky nenáviděla. Jak tedy došlo k takové změně názoru?
V Bielefeldu šla okolo rozvodné skříně obklopené náhrobními kameny. V tu chvíli věděla, že by chtěla sestavit trhací kalendář se stavebními poklesky - 365 dní, 365 architektonických katastrof. Ovšem jak přicházela do styku s takovými konstrukcemi, pociťovala k nim stále větší náklonnost, a tím se měnil také její pohled na věc. Nenávist se proměnila v láskyplný pohled.
Dnes je na volné noze se svým „Stadtdenkerei (městským smýšlením)“. O co jde? Města a obce se obracejí na její firmu, pokud například potřebují zlepšit koncepci přestavby nebo nové výstavby. Přitom Turit nemění nic na plánování ani na stavbách, ale pouze hravou formou mění vnímání lidí. Zejména stavební poklesky přitom hrají důležitou roli. Ve městech či obcích pracuje obvykle asi týden a pořádá workshopy a provádí městem.
- "Necháme lidi, aby objevili to, co ve svém každodenním životě přehlížejí nebo co jim nestojí za povšimnutí."
Co jsou to stavební prohřešky?
Nejprve si ujasněme pojem "stavební prohřešek". Co to vlastně přesně je? Budova zde nezapadá do panorámy města. Často vykazuje tvary, které působí odpudivě nebo zvláštně.. Spektrum zahrnuje od nápaditých a bizarních přes podivné až po absolutně ošklivé - každý to samozřejmě vidí trochu jinak.
Mnoho stavebních prohřešků se posunulo do této kategorie až později. Patří sem konstrukce, které v průběhu času jednoduše vyšly z módy. Příkladem toho je brutalismus. Jedná se přitom o velké stavby ze surového betonu převážně z 60. nebo 70. let, které často působí velmi hrubě. Tehdy to byla móda! Architektonický vkus je koneckonců vrtošivý a po 20-25 letech by se člověk na stavby, které byly dříve vnímány jako architektonické umění, raději už ani nepodíval. Je to škoda, ale tak se to má s trendy a s módou.
Turit nám vysvětluje, že rozlišuje mezi klasickými a originálními stavebními poklesky. Upoutala ji především ta druhá kategorie. Řeč je o nápaditých konstrukcích, u kterých si architekti viditelně dali námahu a prokázali kreativitu. Měli odvahu něco vyzkoušet.
Tyto budovy vyčnívají mezi ostatními a mají své osobité kouzlo - každá po svém. Prostě si na ně pamatujeme. Bohužel jsou takové konstrukce spíše vzácné. Většina stavebních prohřešků se vyskytuje téměř v každém městě, takže jsou skoro zaměnitelné, a proto nemusí být nutně zajímavé.
Při výstavbě například stále znovu dochází k "nehodám" - ke stavbám, které byly dobře míněny, ale skončily architektonickou katastrofou. Nebo se budovy staly skutečnými stavebními poklesky až rekonstrukcí, přístavbou nebo výzdobou. Jakákoli stávající budova se může následně proměnit v takovou katastrofu.
Přehodnocení stavebních prohřešků
Pokud Turit vyjede se svým týmem "Stadtdenkerei", nabízí například procházky po příslušném městě. Přitom však neukazuje ona účastníkům stavby, které by označila za stavební poklesky, ale nechá se přivést ke stavbám, které sami obyvatelé vnímají jako stavební katastrofu. Vzniká tak zcela jiná dynamika.
Uvádí, že zábrany hovořit o takových budovách jsou mnohem menší než například u vrcholné architektury, jako jsou barokní budovy. Lidé se tak spolu rychle dávají do řeči. Tady se děje kouzlo.
Turit vede tyto hovory hravě. Řekne účastníkům, že si nyní trochu zahrají a že o dané konstrukci řeknou pozitivní věci a popíšou ji pozitivně. Hra je nenucená a setkává se s podstatně lepším přijetím než prosté přednášky o architektuře. Často se pak ukazuje: jakmile se jednou účastníci opravdu zabývají nenáviděnými budovami, už jim často ani nepřipadají tak ošklivé a špatné.
Potřebujeme architektonické poklesky?
Když byla Turit venku a hledala stavební hříchy, byla šťastná, když našla nové. Postupně se to vyvinulo v to, co sama popisuje jako „láskavý pohled“ na ošklivá káčátka. Když po čtyřech letech držela v ruce svůj první „trhací kalendář“ za stavební hříchy, začala přemýšlet.
- "' ' Všiml jsem si, že'je nechci odtrhnout." Už jsem si nemyslel,'že to bylo tak zlé. ' ' "
Mnoho architektonických slohů klasifikovaných jako stavební hřích, jako například brutalismus, zažívá v současnosti svůj návrat . Turit věří, že jakmile se na budovy podíváte blíže, naučíte se je znovu oceňovat. Trendy se totiž mohou čas od času změnit. Neměli byste tedy bourat konstrukce jen proto, že je většině lidí připadají nevzhledné nebo nevhodné.
Zvláště stavební hříchy mají velmi zvláštní kouzlo a přitahují lidi. Vyniknou a zůstanou v paměti - to je v podstatě to, na čem v architektuře záleží. Pozornost upoutáte jen neobvyklými stavbami . Jsou zvláštní , jakkoli mohou být na první pohled zvláštní.
Často si neuvědomujeme, že o tom, jak vypadá naše každodenní prostředí, rozhodujeme my sami. Jakmile si vědomě uvědomíme, jak mnohotvárné jsou budovy kolem nás, bráníme se externím investorům, kteří se domnívají, že chtějí standardizovat města. Každé město by si mělo zachovat svůj vlastní charakter . To je však možné pouze tehdy, pokud si obyvatelé uvědomí, kolik různých budov je každý den obklopuje.
Takže ano, potřebujeme také stavební hříchy, zvláště ty, které vynikají svou jedinečností . Jinak každé město v určitém okamžiku vypadá jako druhé. A to by byla škoda, souhlasíme s Turitem.
Krásné stavební hříchy
Když jsme se jí zeptali na nejkrásnější architektonický hřích, který ji potkal, Turit nám v Berlíně řekl „Alexa“ . Pokud ho neznáte, toto je růžové nákupní centrum, které by mohlo být svým stylem spíše v Káhiře nebo Alexandrii. Působí hodně východně a samozřejmě vůbec neladí s okolní zástavbou. Díky tomu má velmi vysokou rozpoznávací a paměťovou hodnotu.
Jako indikátor krásného stavebního hříchu vidí Turit přezdívky, které lidé dávají budovám. Alexa se v Berlíně nazývá například „růžový bunkr“ nebo „hrob faraonů“. Pak bychom měli například „sloní záchod“ v Gießenu. Vzbudili jsme váš zájem? Rádi se podíváme, co se za tím skrývá!
Více vzdělávání v oblasti stavební kultury pro budoucnost
Abyste získali povědomí o urbanismu a rozmanitosti městského prostředí, je nejlepší začít již jako dítě. Turit by si přál, aby se stavební výchova stala součástí výuky na německých školách. Koneckonců, pracujeme nepřetržitě v architekturách, kterým často nerozumíme.
Zdůrazňuje, že je důležité, aby se děti a mládež naučili, jak mohou později sami ovlivňovat stavební kulturu. Jedině tak můžeme zachovat jedinečnost našich měst .
Turit doufá, že více inovativních a mladých architektů dostane v budoucnu větší důvěru ve stavební kulturu. Všude se teď hodně staví a v každém městě to vypadá skoro stejně - samé nudné budovy.
- "' ' Pokud pojedete na výstavu pro mladé architekty v Nizozemsku, je zde 26 architektů. Pokud to uděláte v Německu, je jich 49. To znamená, že jsou již rozbité, než mohou začít stavět. ' ' "
Mladým architektům by především poradila odvahu. Měli byste experimentovat a nenechat se podkopat staršími. Obhájit své vlastní nápady a ukázat, že inovativní stavebnictví je přesně to, co naše města potřebují – v tom vkládá Turit do budoucna své naděje.
Turite, jaká je tvá oblíbená budova?
Nad tím'nemusí dvakrát přemýšlet. Ze staveb je pro ni bezpochyby nejpůsobivější Akropole v Aténách . Parthenon je pro ně tím největším, co kdy na tomto světě lidská ruka postavila. To dokážeme naprosto pochopit.
Děkujeme, že jsi nás navštívil!
.jpg?mw=350&hash=8f312d6c75a747d88bf9d0f5b1038595900b96c1)
