Zde předkládaný model umožňuje posoudit přípoje při realistickém namáhání s nízkou časovou náročností. Pro ověření tohoto modelu podle DSTV směrnice pro typické ocelové přípoje [1] byl zvolen následující systém.
Systém
Typizovaný spoj: IH 2.1 A 26 20
Profil: HEA 260
Materiál: Ocel S235
Šrouby: M20 pevnostní třídy 10.9
Pro profilový nosník byl vytvořen model KP s plošnými prvky. Čelní deska je modelována pomocí ploch, které se následně spojí, aby se mezi nimi vytvořilo takzvané kontaktní těleso, které definuje přesné kontaktní vlastnosti mezi oběma plochami. V našem konkrétním případě se jedná o neúčinnost při svislém namáhání v tahu. Pro obě plochy čelní desky byla jako materiál zvolena rovněž ocel S235, ovšem s plastickým chováním. V plochách jsou modelovány otvory pro šrouby. Spojovací šrouby jsou zadány jako tahové pruty, zjednodušeně bez matice. Tahový prut má pouze podélnou tuhost E ⋅ A a je schopen přenášet pouze tahové síly. Na jeho koncích jsou umístěny momentové klouby. Šrouby jsou zjednodušeně připojeny několika tuhými pruty s koncovými klouby na příslušné čelní desce. Při zadání požadované velikosti šroubu se převezmou všechny parametry důležité pro výpočet (pevnostní třída 10.9). Lze tak do modelu zahrnout správnou natahovanou délku šroubu jako vzorec, abychom získali co nejpřesnější síly ve šroubech.
Použití
Po otevření modelu lze průřez v navigátoru dat upravit. Model je přitom parametrizován pro nosníky HEA, HEB a HEM normované podle DIN EN 1025. Následně můžeme zobrazit parametry a zadat rozměry a tloušťku čelní desky. Poté zadáme velikost šroubů (M12, M16, M20, M22, M24, M27, M30, M36) a požadované vzdálenosti mezi nimi. Zároveň se upraví všechny parametry šroubu, které jsou důležité pro výpočty. Nakonec lze upravit zatížení.
Posouzení
Pro stanovení únosnosti spoje se bude uvažovat počáteční zatížení My 50 kNm a následně se bude zatížení postupně navyšovat. Poté lze vyhodnotit síly ve šroubech a plastická přetvoření. Maximální únosnost v tahu se přitom stanoví následovně.
| k2 | součinitel pevnosti v tahu [-] |
| fub | pevnost materiálu šroubů v tahu [N/mm²] |
| As | napěťová plocha průřezu [mm²] |
| γM2 | dílčí součinitel spolehlivosti šroubu [-] |
Vyhodnocení a porovnání
Při porovnání únosnosti v tahu se silami ve šroubech při modelování metodou konečných prvků zjistíme, že k selhání šroubů dochází, pokud se zatížení zvýší více než 2,1krát. Síly ve šroubech činí 175,43 kN při působícím momentu 105 kNm.
Ze součinu 2,1 ⋅ 50 kNm tak vyplývá únosnost přípoje 105 kNm.
Při vyhodnocení plastického přetvoření jsou maximální hodnoty stanoveny přibližně na 1%, čímž není překročeno dovolené mezní přetvoření 5% podle EC3. Navíc lze zobrazit stupně nelinearity a zjistit tak, kdy dochází k plastifikaci materiálu.
Z DSTV směrnice [1] lze vyvodit únosnost 112,9 kNm, což se jen nepatrně liší od vytvořeného modelu KP.
Tuto odchylku lze mimo jiné přičíst opomenutí svarů při modelování, čímž je tuhost vnější řady šroubů menší. Vnitřní šrouby jsou pak vystaveny většímu zatížení, a dříve tak dochází k jejich porušení.
V příloze navíc přikládáme také model spoje s čelní deskou s přesahem.
.png?mw=350&hash=b2324c4db119938012b5490afaa56e9aa826cdcc)
.png?mw=600&hash=49b6a289915d28aa461360f7308b092631b1446e)
