U obdélníkových průřezů můžete obvykle dosáhnout přímého spoje pomocí svarů. Stejným způsobem tak můžete napojit i na jiné průřezy. Dále vám mohou pomoci další komponenty, jako např. čelní desky, připojit obdélníkové průřezy k jiným konstrukčním prvkům.
V addonu Ocelové přípoje máte možnost posuzovat přípoje prutů se složenými průřezy. Dále můžete provádět posouzení přípojů pro téměř všechny tenkostěnné průřezy z databáze programu RFEM.
Posouzení svaru se stane hračkou. Se speciálně vyvinutým materiálovým modelem "Ortotropní | Plastický | Svar (plochy)" můžete všechny složky napětí spočítat plasticky. Napětí τkolmé se přitom také uvažuje plasticky.
Tento materiálový model vám umožňuje realisticky a hospodárně posuzovat svary.
Pomocí komponenty styčníkový plech můžete v addonu Ocelové přípoje automaticky vytvoří nový přípojný plech. Ušetříte tak jednotlivé komponenty a ostatní prvky, jako krycí plech a připojovací plech, se automaticky zohlední se zadanými rozměry.
Posouzení rámového spoje s náběhy a vyztuženými pruty. U přípoje byla provedena analýza napětí a stability s boulením. Pro zobrazení výsledků boulení byl přípoj převeden na samostatný model.
I zde vám program pomůže. Síly ve šroubech stanoví na základě výpočtu konečně-prvkového modelu a automaticky je vyhodnotí. Posouzení únosnosti šroubů pro případy porušení tahem, smykem, otlačením a protlačením provádíte podle normy. O vše ostatní se v tomto kroku postará program. Stanoví všechny potřebné součinitele a přehledně je zobrazí.
Chcete provést posouzení svarů? Potřebná napětí se v takovém případě také stanoví pomocí konečně-prvkového modelu. Poté se svařovaný prvek modeluje jako pružně-plastický skořepinový prvek, přičemž se u každého prvku posoudí jeho vnitřní síly. (Kritéria plasticity jsou nastavena tak, aby odrážela porušení podle AISC J2-4 a J2-5 (zkouška odolnosti svarů) a také J2-2 (zkouška pevnosti základního kovu).) Poté se provede posouzení s dílčími součiniteli spolehlivosti podle vybrané národní přílohy.
Plechy posuzujete plasticky porovnáním navrženého plastického srovnávacího přetvoření s přípustným plastickým přetvořením. Standardní nastavení je 5 % podle EN 1993-1-5, příloha C, i pro AISC 360, ale může být také zadáno jako uživatelsky.