V této práci se zkoumá určitá periodická struktura, která se skládá ze dvou různých tensegritních struktur a dvou různých hmot (dvouatomová struktura), které působí jako oscilátory (neboli rezonátory). Byla vytvořena metastruktura, takzvaný „tensegritní řetězec“, který je schopen bránit přenosu vln v rozsahu 1-10 Hz.
Práce se zaměřuje na numerické modelování rámové konstrukce, takzvaného tensegritního řetězce, metodou konečných prvků za použití programu RFEM 5 od společnosti Dlubal Software s přídavným modulem RF-DYNAM Pro.
Konkrétně se analyzuje reálný příklad, kdy je řetězec navržen tak, aby bránil přenosu signálu ve vhodných frekvenčních pásmech, konkrétně v rozmezí 1 Hz a 10 Hz, s cílem seizmicky izolovat vnější objekt. Takto provedenou konstrukci lze definovat jako jednosměrný seizmický izolátor, u něhož vnitřní soubor prvků kmitá, zatímco vnější je izolován.
Návrh počítá s použitím lan připojených k nosníku pro zajištění přenosu tíhy vnitřních i vnějších hmot a umožnění jejich podélného pohybu. Jeden konec řetězce má dále tuhé spojení se zemí, zatímco druhý konec je volně podepřen sloupem na válcových ocelových ložiskách, která umožňují klouzání ve vodorovném směru: složky tensegritního řetězce mají konkrétně rezonanční hmotu 64 kg, hostitelskou hmotu 1,01 kg, tuhost obou tensegritních hranolů, které se označují jako „štíhlý hranol a nízký hranol“, je 𝑘ℎ = 3 388,13 N/m (součet dvou štíhlých hranolů) a 𝑘𝑟 = 1 942,64 N/m.
Na této konstrukci jako na reálném praktickém příkladu je ukázána účinnost jednosměrného seizmického izolátoru při přenosu signálu.
|
Autor
|
Giovanni Ciucci
|
|
Vysoká škola
|
Università Telematica Internazionale Uninettuno
|
Práce se zaměřuje na numerické modelování rámové konstrukce, takzvaného tensegritního řetězce, metodou konečných prvků za použití programu RFEM 5 od společnosti Dlubal Software s přídavným modulem RF-DYNAM Pro.
Konkrétně se analyzuje reálný příklad, kdy je řetězec navržen tak, aby bránil přenosu signálu ve vhodných frekvenčních pásmech, konkrétně v rozmezí 1 Hz a 10 Hz, s cílem seizmicky izolovat vnější objekt. Takto provedenou konstrukci lze definovat jako jednosměrný seizmický izolátor, u něhož vnitřní soubor prvků kmitá, zatímco vnější je izolován.
Návrh počítá s použitím lan připojených k nosníku pro zajištění přenosu tíhy vnitřních i vnějších hmot a umožnění jejich podélného pohybu. Jeden konec řetězce má dále tuhé spojení se zemí, zatímco druhý konec je volně podepřen sloupem na válcových ocelových ložiskách, která umožňují klouzání ve vodorovném směru: složky tensegritního řetězce mají konkrétně rezonanční hmotu 64 kg, hostitelskou hmotu 1,01 kg, tuhost obou tensegritních hranolů, které se označují jako „štíhlý hranol a nízký hranol“, je 𝑘ℎ = 3 388,13 N/m (součet dvou štíhlých hranolů) a 𝑘𝑟 = 1 942,64 N/m.
Na této konstrukci jako na reálném praktickém příkladu je ukázána účinnost jednosměrného seizmického izolátoru při přenosu signálu.
