Dotaz
Jak funguje distribuce licence u síťového hardwarového klíče pro přídavný modul RF-MAT NL?
Materiálový model Ortotropní zdivo 2D je pružnoplastický model, který navíc umožňuje změkčení materiálu, a to i v odlišné míře ve směru lokální osy x a y dané plochy. Tento materiálový model je vhodný pro (nevyztužené) zděné stěny s namáháním v rovině stěny.
V programu RFEM existuje možnost propojit plochy s typy tuhosti „Membrána“ a „Membrána ortotropní“ s materiálovými modely „Izotropní nelineární elastický 2D/3D“ a „Izotropní plastický 2D/3D“ (přídavný modul {%/#/cs/produkty/pridavne-moduly-pro-rfem-a-rstab/ostatni/rf-mat-nl RF-MAT NL]] ).
Tato funkce umožňuje modelovat například nelineární deformační chování ETFE fólií.
V modulu RF-MAT NL jsou k dispozici následující materiálové modely:
Izotropní plastický 1D/2D/3D a izotropní nelineární elastický 1D/2D/3D
Vybrat lze jeden ze tří různých způsobů zadání:
- Základní (zadání srovnávacího napětí, při kterém materiál zplastizuje)
- Bilineární (zadání srovnávacího napětí a modulu zpevnění)
- Diagram:
- Zadání polygonálního pracovního diagramu
- Možnost uložit nebo načíst diagram
- Rozhraní na MS Excel
Ortotropní plastický 2D/3D (Tsai-Wu 2D/3D)
V tomto materiálovém modelu lze definovat vlastnosti materiálu (modul pružnosti, smykový modul, Poissonův součinitel) a pevnostní charakteristiky (v tlaku, tahu a ve smyku) ve směru dvou nebo tří os.
Izotropní zdivo 2D
Zadat lze mezní napětí v tahu σx,mez a σy,mez a součinitel zpevnění CH.
Ortotropní zdivo 2D
Materiálový model Ortotropní zdivo 2D je pružnoplastický model, který navíc umožňuje změkčení materiálu, a to i v odlišné míře ve směru lokální osy x a y dané plochy. Tento materiálový model je vhodný pro (nevyztužené) zděné stěny s namáháním v rovině stěny.
Izotropní poškození 2D/3D
Zde můžete definovat antimetrické diagramy napětí-přetvoření. Modul pružnosti se počítá v každém kroku pracovního diagramu pomocí Ei = (σi -σi-1 )/(εi -εi-1 ).
Pomocí volby "Nezávislá síť preferována" v nastavení sítě KP můžete vytvořit síť konečných prvků pro integrované objekty, které jsou na sobě nezávislé. To umožňuje vytvořit výrazně podrobnější a přesnější síť konečných prvků pro jednotlivé objekty, které jsou vzájemně integrovány.