Nicméně, jedna z kontaktních ploch může mít další integrované objekty. Ta se pak definuje jako kontaktní plocha A. Kontaktní plocha B nemusí obsahovat všechny integrované objekty kontaktní plochy A.
Síť konečných prvků nemůže být vygenerovaná, pokud nejsou tato pravidla modelování dodržena. V takovém případě zobrazí program chybovou hlášku „Počty integrovaných objektů kontaktních ploch si neodpovídají“.
Kontaktní těleso znázorněné na obrázku 1 má kontaktní plochu PL1 a PL2. Kontaktní plocha PL1 obsahuje černě označené uzly a linie, které nejsou obsaženy v kontaktní ploše PL2. Pokud je kontaktní plocha PL2 definována jako kontaktní plocha A, zobrazí se chybové hlášení znázorněné na obrázku 2.
Síť KP může být vytvořena, pokud je jako kontaktní plocha A definována kontaktní plocha PL1 (Obrázek 3).
Alternativně lze všechny další integrované objekty kontaktní plochy PL1 zkopírovat do kontaktní plochy 2, takže obě kontaktní plochy obsahují stejné integrované objekty (Obrázek 4). Pro úspěšné generování sítě konečných prvků je nutné v nastavení sítě konečných prvků aktivovat zaškrtávací políčko "Integrovat nepoužívané objekty do ploch" (Obrázek 5).
![Redukce budovy na konzolovou konstrukci Jednotlivé hmotné body představují podlaží. Průhyb od normálových tlakových sil podle (a) se (b) přepočítá na ekvivalentní momenty posunu nebo smykové síly [2].](/cs/webimage/009762/467694/01-de-png.png?mw=350&hash=d9822b6f398f12dfbe5ade0e1b85cf57c27573ab)
.jpg?mw=350&hash=8f312d6c75a747d88bf9d0f5b1038595900b96c1)
