3579x
001417
22.3.2017

Výpočet zatížení v RF-/STEEL Warping Torsion

V tomto příspěvku vysvětlíme, jak lze stanovit zatížení na základě vnitřních sil definovaných v rozšíření RF-/STEEL Warping Torsion přídavného modulu RF-/STEEL EC3. Vzhledem k tomu, že tento nový program umožňuje kromě celých řetězových prutových konstrukcí analyzovat také extrahované řetězové konstrukce, je nutné stanovit zatížení pro dílčí konstrukci zvlášť. Za tímto účelem byla vyvinuta speciální transformační funkce, která stanoví nová zatížení všech dílčích konstrukcí (v závislosti na vnitřních silách vypočítaných v programu RFEM/RSTAB) pro každou zatěžovací situaci pro geometricky nelineární analýzu vázaného kroucení se sedmi stupni volnosti.

Úvod

Metodou konečných prvků lze vypočítat deformace a síly staticky určitých a přeurčitých nosných konstrukcí. Pro úspěšné řešení soustavy rovnic, které se odvíjí na pozadí a závisí na zvolených průřezech, délkách a natočení prutů, je třeba zadat okrajové podmínky geometrické (například podpory) a zátěžovo-technické (například zatížení konstrukce):
[K] ∙ {u} = {F}
kde
[K]…matice tuhosti
{u}…vektor uzlových posunutí
{F}…vektor uzlových zatížení

Příklad: Pružina s tuhostí K = 3 N/m se prodlouží vlivem síly F o u = 0,5 m. Síla F tudíž činí 3 N/m ⋅ 0,5 m = 1,5 N.

V modulovém rozšíření RF-/STEEL Warping Torsion se vlastním výpočtem se 7 stupni volnosti u vybraných sad prutů znovu stanoví síly a deformace (statický program ve statickém programu). Znamená to ovšem, že z celku vyňaté dílčí prutové konstrukce nelze spočítat bez okrajových podmínek. Pro výpočet je tak třeba zadat příslušné geometrické okrajové podmínky definováním podpory a zátěžovo-technické podmínky stanovením prutového zatížení.

Protože se geometrické podporové podmínky zpravidla pro různé zatěžovací situace nemění, lze pro dílčí prutovou konstrukci zadat na každém uzlu v dialogu 1.7 uzlovou podporu a v dialogu 1.13 pružné liniové podepření. Údaje o zátěžovo-technických okrajových podmínkách přebírá program z dialogu 1.1, v němž se stanoví zatěžovací situace (zatěžovací stavy, kombinace zatížení či kombinace výsledků). Protože se přitom jedná pouze o zatížení celé konstrukce z hlavního programu RFEM/RSTAB a nikoli o zatížení vyňatého dílčího prutového systému, je třeba pro výpočet dílčí konstrukce pomocí modulového rozšíření RF‑/STEEL Warping Torsion stanovit v dané zatěžovací situaci pro vybranou sadu prutů (dílčí konstrukci) také vlastní zatížení. Příslušné zatížení se stanoví ihned po zahájení výpočtu v modulu na základě vnitřních sil na prutech z globálního výpočtu v programu RFEM/RSTAB. Z těchto nových prutových zatížení dílčí konstrukce a z uzlových podpor zadaných v modulu se pak bude vycházet při výpočtu nových sil a deformací v rámci analýzy vázaného kroucení.

Výpočet prutového zatížení pro dílčí konstrukci

Pro každou dílčí konstrukci a přiřazenou zatěžovací situaci provádí program níže popsané posouzení.
K výpočtu zatížení pro rozšířenou analýzu používá program diferenciální rovnici ohybové čáry:


kde
w(x)…funkce posunu
M(x)…funkce průběhu ohybového momentu
EI(x)…funkce ohybové tuhosti v podélné ose prutu (modul pružnosti ∙ moment setrvačnosti)

Ze vztahu mezi ohybovou čárou a zatížením (Schwedlerova věta) může program na základě průběhu ohybového momentu My(x), Mz(x) odvodit průběhy zatížení qy(x), qz(x):
Ohybový moment M(x) = - EI(x) ∙ w''(x)
Posouvající síla Q(x) = - (EI(x) ∙ w''(x))'
Zatížení q(x) = (EI(x) ∙ w''(x))''

Převodní funkcí se u vyňaté části konstrukce stanoví příslušná liniová zatížení a v místech skoku v diagramu uzlová zatížení. Vnitřní síly od normálové síly a kroucení se přepočítají podobně a vloží se jako zatížení na dílčí konstrukci. Posouvající síly již není třeba při analýze dále uvažovat, protože vyplývají přímo z odvození ohybových momentů a vyvstávají znovu nepřímo z nových náhradních zatížení.

Tímto postupem se pro konečnou dílčí konstrukci stanoví podobné namáhání vnitřními silami jako při globálním výpočtu celé konstrukce v hlavním programu RFEM/RSTAB, pokud uživatel zadá pro dílčí konstrukci geometrické okrajové podmínky (podpory) tak, aby byly afinní ke globálním účinkům v konstrukci. Při zadání podpor je třeba dodržovat následující pravidla:

  1. Zadané podpory musí být afinní k účinkům v celé konstrukci.
  2. Podepření dílčí konstrukce musí být staticky určité nebo přeurčité.
  3. U dílčích konstrukcí, které odpovídají celému systému, je třeba zadat podpory stejně jako v celé konstrukci.
  4. Mezilehlé podpory v dílčí konstrukci musí mít vždy stejnou tuhost jako v globální konstrukci.
  5. U vyňaté dílčí konstrukce je potřeba podpory na místech řezu uvolnit pro přenos zatížení ohybovým momentem v příslušném směru otáčení. Pro modelování průběhu normálové a krouticí síly od vnějších zatížení je třeba pouze uvolnit libovolnou okrajovou podporu ve směru a okolo příslušné osy. Vnitřní podružná zatížení dílčí konstrukce se zohledňují pouze omezeně (jako vnější zatížení z převodní funkce).

Uvedenou převodní funkci lze použít pro zatěžovací stavy ZS, kombinace zatížení KZ a kombinace výsledků KV.

Závěr

Nová převodní funkce je komplexní nástroj pro výpočet zatížení dílčích konstrukcí. Protože je zcela integrována do modulového rozšíření RF‑/STEEL Warping Torsion, můžeme tu využít plný potenciál dané funkce. Stanovení zatížení pro výpočet se 7 stupni volnosti tak závisí již jen na výběru posuzovaných zatěžovacích situací.


Autor

Ing. Niemeier je zodpovědný za vývoj hlavních programů RFEM, RSTAB, RWIND a oblast membránových konstrukcí. Zároveň má na starosti řízení jakosti a podporu zákazníkům.

Odkazy
Stahování