Aktivace
Aktivace předběžného posouzení se provádí v konfiguraci mezního stavu únosnosti. Příslušné zaškrtávací políčko se nachází v sekci "Obecné". Předběžné posouzení se provede pro všechny přípoje, kterým je přiřazena konfigurace mezního stavu únosnosti s aktivovaným předběžným posouzením.
Redukce kombinací zatížení
Snížení výpočetní náročnosti se dosahuje redukcí posuzovaných kombinací zatížení. Úplné posouzení vyžaduje, aby byly vyšetřeny všechny polohy zatížení z působících kombinací zatížení ve všech uzlech přípoje. Množství pravděpodobně rozhodujících poloh zatížení lze však omezit na podstatně menší počet, přičemž platí následující předpoklady:
- Kombinace zatížení, které vyvolávají největší složky vnitřních sil v připojovaných koncích prutů, jsou rozhodující i pro přípoj
- U souhlasně orientovaných vnitřních sil jsou rozhodující zatížení s největší absolutní hodnotou
- Pokud se extrémní složka vnitřních sil (při toleranci 0,1 % z hodnoty) vyskytuje ve dvou polohách zatížení, považují se obě za rozhodující
- Vnitřní síly řádu +/- 1 N resp. 1 Nm jsou zanedbatelné
- Zohledněny jsou pouze konce prutů, které nejsou v dílčím modelu podepřeny
Kombinace zatížení identifikované na základě těchto předpokladů obsahují ve většině případů skutečně všechny rozhodující. Nelze však vyloučit, že v důsledku neobvyklé polohy zatížení dojde k opomenutí jednotlivých významných kombinací. Proto je tato metoda vhodná pouze pro předběžné posouzení.
Příklad použití
Na tomto jednoduchém příkladu oboustranného sloupového přípoje je znázorněna efektivita a funkčnost. Užitná zatížení, zatížení větrem a zatížení sněhem působící na ocelovou rámovou konstrukci ve 21 kombinacích zatížení vedou k následujícím vnitřním silám v uvažovaném uzlu přípoje.
V tabulce jsou označeny všechny řádky, které jsou podle výše vysvětlených předpokladů určeny jako rozhodující kombinace zatížení. Základová patka sloupu je uvažována jako podepřená, čímž se zatížení v dolní části sloupu nezohledňují. Dále nastává případ, že KZ 11 vyvodí v prutu 4 maximální smykovou sílu v ose z o hodnotě 28,243 kN, která leží uvnitř 0,1 % toleranční meze kolem maximální smykové síly v ose z v návrhové situaci v KZ 13 (28,268 kN). To vede k redukovaným, pravděpodobně rozhodujícím kombinacím zatížení 6, 7, 8, 9, 11 a 13, které jsou takto uvedeny i v tabulce 'Shrnutí předběžného posouzení'. Tím se počet vyšetřovaných kombinací snižuje z 21 na 6.
Porovnání využití komponent přípoje s úplným posouzením ukazuje, že skutečně kriticky namáhané komponenty lze správně dimenzovat již na základě předběžného posouzení. Využití šroubu spoje s čelní deskou je naproti tomu podhodnoceno o 0,8 %. Zde rozhodující kombinace zatížení KZ 3 nebyla předběžným posouzením identifikována. Zde se projevuje citlivost metody na specifické polohy zatížení, přičemž chyba je v tomto, stejně jako ve většině ostatních typických případů použití, zanedbatelná.
Vzhledem k tomu, že se určení pravděpodobně rozhodujících zatěžovacích stavů provádí na náhradním MKP modelu, dochází u přípojů, které byly definovány ve více uzlech, často k tomu, že pro některý uzel nejsou identifikovány žádné kombinace zatížení. V důsledku toho nejsou pro tento uzel k dispozici žádné výsledky, což vede k chybějícímu grafickému výstupu. Odpovídající uzly se pak zobrazí šedě. V souhrnné tabulce předběžného posouzení je navíc uveden seznam uzlů, pro které bylo posouzení provedeno.
