Nejdříve je třeba zvážit, zda pro odlišující se kombinační pravidlo není jednodušší kombinace zatížení k automaticky vygenerovaným kombinacím vytvořit ručně. Pokud se jedná jen o několik kombinací zatížení, je možné je rychle vytvořit. Pokud by úsilí bylo na základě mnoha zatěžovacích stavů příliš velké, tak je možné postupovat následovně:
Příklad
Pro kombinační pravidlo "Zemětřesení" podle EN 1990 by se měl uvažovat sníh (≤ 1000 m) místo ψ2 = 0,0 s hodnotou 0,5. Pro návrhovou situaci "trvalá/dočasná" by se však podle normy měla zohlednit hodnota ψ2 = 0,0.
Abychom mohli zohlednit rozdílné hodnoty pro obě kombinační pravidla, je třeba zkopírovat zatěžovací stav Sníh a změnit kategorii účinků zkopírovaného zatěžovacího stavu na "Ostatní" (viz Obrázek 01).
Standardně se kombinační součinitel ψ2 se pro tuto kategorii účinků ukládá s hodnotou 0,5 (viz Obrázek 02).
Pokud byste potřebovali jinou hodnotu, můžete pro zkopírovaný zatěžovací stav vybrat jinou vhodnou kombinaci účinků. Pokud žádná kategorie účinků nemá požadovanou hodnotu, je možné vytvořit uživatelskou normu. Postup pro její vytvoření najdete v odkazu pod touto FAQ.
Aby se zatěžovací stavy 3 a 4 znázorněné na Obrázku 01 nesuperponovaly, je třeba z kombinačních pravidel vyloučit příslušný zatěžovací stav. K tomu slouží funkce "Snížení počtu zatěžovacích stavů..." (viz Obrázek 03).
Poté je možné příslušným kombinačním pravidlům přiřadit zatěžovací stavy, které se mají vzájemně kombinovat (viz Obrázek 04 a 05).
Nyní získáte požadované kombinace zatížení (viz Obrázek 06).
