Z architektonického hlediska se kladou na zábradlí neustále velmi vysoké požadavky, přičemž se obvykle vyžaduje vysoký stupeň průhlednosti. Skleněná zábradlí, u nichž nevidíme žádnou další rámovou konstrukci, přitom představují možné řešení.
KB 001664 | Modelování skleněného zábradlí | Tipy pro zadání v programu RFEM
Součinitel θ se vypočítá následovně: $$\mathrm\theta\;=\;\frac{\displaystyle{\mathrm P}_\mathrm{tot}\;\cdot\;{\mathrm d}_\mathrm r}{{\mathrm V}_\mathrm{tot}\;\cdot\;\mathrm h}\;$$
Výpočet modelu budovy probíhá ve dvou výpočetních fázích:
- Globální 3D výpočet celkového modelu, ve kterém jsou podlaží modelována jako tuhá deska (diafragma) nebo jako ohybová deska
- Lokální 2D výpočet jednotlivých desek podlaží
Výsledky pro sloupy a stěny z 3D výpočtu a výsledky pro desky z 2D výpočtu se po výpočtu sloučí do jednoho modelu. To znamená, že není třeba přepínat mezi 3D modelem a jednotlivými 2D modely desek podlaží. Uživatel pracuje pouze s jedním modelem, šetří drahocenný čas a vyhýbá se případným chybám při ruční výměně dat mezi 3D modelem a jednotlivými 2D modely desek.
Svislé plochy v modelu může uživatel rozdělit na smykové stěny a otvorové překlady. Program z těchto stěnových objektů automaticky vygeneruje vnitřní výsledkové pruty, takže je lze následně použít podle požadované normy v Posouzení železobetonových konstrukcí .
Pro prvky v modelech budov máte k dispozici následující nástroje:
- Svislá linie
- Sloup
- Stěna
- Nosník
- Obdélníková deska
- Polygonová deska
- Obdélníkový otvor v desce
- Polygonový otvor v desce
Tato funkce umožňuje zadání prvku v základní rovině (např. na hladině na pozadí) s vytvořením více příslušných prvků v prostoru.
Pomocí typu podlaží "Jen přenos zatížení" můžete v addonu Model budovy uvažovat desky bez účinků tuhosti v rovině, i z roviny. Tento typ prvku shromažďuje zatížení na desce a přenáší je na nosné prvky 3D modelu. Máte tak možnost modelovat sekundární prvky, jako například rošty a podobné prvky pro rozložení zatížení bez dalších účinků ve 3D modelu.
V případě globálního výpočtu se každé ploše přiřadí tuhost, která se vypočítá na základě zvolené skladby a geometrie skla. Výpočet pak probíhá podle deskové teorie. Zároveň je možné zvolit zohlednění smykového spřažení vrstev.
V případě lokálního výpočtu je k dispozici možnost 2D nebo 3D výpočtu. Dvourozměrný výpočet znamená, že jednovrstvé nebo vrstvené sklo je modelováno jako plocha, jejíž tloušťka se vypočítá na základě zvolené konstrukce a geometrie skla (pomocí teorie desek). Stejně jako v případě globálního výpočtu lze zohlednit smykové spřažení vrstev.
Při trojrozměrném výpočtu se v modelu použijí tělesa, která nahrazují každou vrstvu skladby. Výsledky jsou tak přesnější, ale výpočet může trvat déle.
Izolační skla můžeme modelovat pouze v případě lokálního typu výpočtu, kdy je sklo posuzováno samostatně. Vrstva plynu je vždy modelována jako těleso, a proto je nutné jednotlivé izolační skleněné části posuzovat nezávisle na okolní konstrukci. Při výpočtu a analýze třetího řádu se uvažuje zákon ideálního plynu (stavová tepelná rovnice ideálních plynů).
Co to jsou liniové klouby a liniová uvolnění?