Všichni víme, jak špatně je na tom naše klima. Globální oteplování by se nemělo dále stupňovat. Cílem Pařížské dohody je nepřekročit oteplení o 1,5 až 2 stupně Celsia do roku 2100.
Do roku 2050 musí být Německo klimaticky neutrální, aby bylo možné dodržet cíl pro rok 2100. K tomu potřebujeme všude rozsáhlá opatření a změny.
Jak škodlivé je stavebnictví vůči klimatu?
Čísla ukazují šokující hodnoty. Asi 40 procent energie se na to spotřebovává. K tomu patří výstavba budov, ale i jejich využití. Polovina zdrojů a přibližně 60 procent odpadu lze připsat stavebnímu průmyslu.
.jpg?mw=760&hash=ac7b222ba7e8e8424594bd107f56e87c88a412f0)
V Německu se každoročně dokončí přibližně 100 000 rodinných domů a 10 000 nebytových staveb. Podíl sanací je však pouze kolem 1 až 1,5 procenta. Aby bylo možné dosáhnout klimatických cílů, musel by stavební sektor snížit emise během příštích 20 let na nulu.
Jaké existují přístupy? Jaká opatření by měla být přijata?
Zajímavým přístupem je cradle-to-cradle – „od kolébky po kolébku“. Cílem je vytvořit podle vzoru přírody intaktní koloběh. Produkty a materiály by měly být opakovaně používány, aby nevznikl žádný odpad.
Člověk má však pouze lineární přístup. Ten zní Take – Make – Dispose, tedy Brát – Vyrábět – Likvidovat. To by také mohlo znamenat cradle-to-grave, tedy od počátku až do hrobu. Pokud se produkt rozbije, vyhodíme ho do odpadu. Často přitom vznikají i toxické látky, například u elektrospotřebičů.
Otázkou je, proč také nemáme circular economy jako nám ukazuje příroda. Naše produkovaný odpad je cenná surovina na špatném místě. Problém spočívá v tom, že začínáme přemýšlet, až když už je odpad tady. To je také špatné pro ekologickou bilanci.
V této souvislosti vstupuje do hry pojem cradle-to-cradle. Základní myšlenka je dosáhnout pozitivní ekologické stopy. Existují dva oběhy, které se vzájemně prolínají. Nejprve existuje biologický oběh. K tomu se počítá vše, co se dostane do životního prostředí. U biologického trička se například odrbavané textilie vracejí zpět do oběhu.
Dále existuje technický oběh. Článek je přezkoumán a pak znovu využit jako nový zdroj. Jsou to materiály pro využití, které přímo nepronikají do biosféry a přímo se neopotřebovávají. Myšlenkou C2C je tyto dva oběhy propojit. Poté, co byly materiály použity v produktu, by se měly v jiném materiálu opět uplatnit.
Tento princip by měl být použit i ve stavebnictví. To znamená stavět Low-Tech, ale plánovat Hightech. Plánovači co nejvíce sáhnou po přírodních surovinách, které nevyžadují dlouhé dopravní trasy, a snaží se používat obnovitelné energie.
C2C však není jen technické řešení, ale spíše způsob života. Budovy by měly být postaveny pro lidi a nejen pro energetickou bilanci. Tyto dva body by měly být spojeny jako integrální plánování. Kromě ekologie je brána v úvahu energie, ekonomika, sociální a kulturní aspekty, pohodlí, funkčnost, design, technologie a samotný proces.
Teoreticky tu možnosti tedy jsou. Často však chybí investice.
Jaké pilotní projekty již existují?
Podle principu C2C by měly být použity stavební materiály, které jsou emisně nízké, ale neobsahují ani žádné škodlivé látky. Díky zdravějším produktům se zlepšuje kvalita života a pracovníci jsou méně často nemocní. To zvyšuje produktivitu.
K tomu patří i starý stavební materiál hlína.
Dřevo100 má také přístup C2C. Desky jsou vrstveny napříč a hmoždinky zajišťují mechanické spojení. Vzniká zdravý stavební materiál, protože se zcela obchází používání lepidel a dalších ochranných prostředků.
Klíčem k tomu je dřevo z měsíční těžby, protože dřevěná vlákna jsou hustější a škůdci do nich nemohou proniknout. Je zcela vyloučeno použití toxických dřevěných ochranných prostředků. To ale znamená vyšší investiční náklady, protože plánovací úsilí je mnohem vyšší. Díky výhodám dřeva v uživatelské fázi lze však ušetřit náklady, které vyrovnávají počáteční vyšší investiční sumu.
Příkladem je budova Woodcube v Hamburku.
Je to obytný dům postavený z masivního dřeva. Přitom je zcela vyloučeno použití škodlivých látek. Tím je budova CO2 neutrální. Ochrana před požárem je u těchto projektů často zpochybňována. Díky masivní konstrukci se však upouští od dalších opatření.Dalším příkladem je „The Cradle“ v médiálandu v Düsseldorfu: Je to kancelářská budova, která je téměř celá ze dřeva. Při plánování se již počítá s tím, že toto dřevo bude někdy znovu použito. Přesto se bohužel nemohlo zcela upustit od betonu. Byla však zvolena kompozice, která může být pak třídně znovu použita. V interiérovém zařízení je kladen důraz na materiály bez škodlivin a recyklovatelné, protože by mělo být zaměstnancům nabídnuto zdravé prostředí.
Jak již bylo zmíněno, sanace jsou mnohem lepší než kompletní demolice budovy. Rámová konstrukce by pomohla, aby mohly být stěny vestavěny a vybourány. Tak by mohly být budovy po sobě užívány pro různé účely. Možná změna půdorysu může být zohledněna při původním plánování.
Přitom by měla být zvážena i nejekologičtější bydlení situace. Nejlepší by bylo v průměru méně obytného prostoru pro každého obyvatele. Tím by se snížila i dramatická zabíraní půdy. Nejúčinnější by byly mnoho bytových komunit s privátními prostorami, ale se společnými obývacími prostory a koupelnami.
Na těchto příkladech je zřejmé, že C2C nejde jen o udržitelnost materiálů, ale vyžaduje i kompletní přemýšlení. Cílem přitom je zvážit celé čtvrti, které všechny odpovídají principu C2C. Je dokonce jednodušší uvažovat ve velkém, než pohlížet na každou stavbu jednotlivě.
Udržitelně certifikovaná čtvrť je Cloche d'Or v Lucembursku. Práce, bydlení, volný čas, vzdělání, mobilita a nakupování jsou ve smyslu udržitelnosti sladěny. Existuje mnoho zelených ploch s bohatou biodiverzitou.
V Nizozemí již došlo k prvotnímu rozmachu C2C: Ve městě Venlo byla postavena taková budova, která slouží celému světu jako vzorový příklad. Je to zelený úřad městské správy. Severní strana budovy je fasáda s rostlinami. Může převádět CO2, filtrovat jemný prach a absorbovat oxidy dusíku a ozon. Uvnitř budovy je také mnoho rostlin, které zajišťují další kyslík a vlhkost. Podle expertů z Venlo je tato budova dobrá stavba, nejen méně špatná. Fasády jsou z hliníku. To je nekonečně znovu použitelné bez ztráty kvality. Je naplánován tzv. sluneční komín, který je ze skla a ohřívá střechu. Vzniká v budově přirozený tah. Díky termice se vzduch každé dvě hodiny mění.
Betonová aktivace jádra reguluje teplotu v budově. Tím se ušetří nákladné a energii spotřebovávající topení nebo klimatizace. Na vnější stěně jsou solární články, které zároveň slouží jako ochrana před sluncem a produkují energii. Ve srovnání s předchozí lokalitou městské správy se spotřeba energie snížila o třetinu. I použité nábyčky jsou většinou certifikovány, například u židlí nebo koberce. Většinu produktů lze po životnosti budovy znovu použít. Zvláštní půdorys umožňuje, aby byly materiály rychleji rozebrány.
Bude brzy cradle-to-cradle standardem?
Cradle-to-Cradle je nový přístup k životu udržitelnosti ve stavebnictví. Přesto, bohužel, stále stojíme na začátku. Tento nový způsob myšlení musí být nejprve široce akceptován.
Neexistuje přitom pouze jedno řešení. Pokud se například podíváte na různé lokality, existuje mnoho různých regionálních materiálů. Přitom je nutné akceptovat vyšší pořizovací náklady. To se však nakonec vyplatí v celém životním cyklu.
Ještě nefunguje 100 procent cradle-to-cradle. Například stále neexistuje žádná skutečná alternativa pro základ. Recyklační beton je velmi náročný na výrobu a také drahý. Mluví se zde také o downcyklingu, protože kvalitní produkty se používají pouze v podzemí při stavbě silnic.
Vložka: Implementace udržitelnosti v RFEM
V RFEM 6 existuje dvoudílný add-on Optimalizace a odhad nákladů/co2 emisí. Pomocí umělé inteligence optimalizace částicového roje jsou hledány vhodné parametry, aby byla dodržena obvyklá kritéria optimalizace. Odhaduje se náklady modelu a jeho CO2 emise prostřednictvím stanovení cenových nákladů nebo – emisí na definici materiálu pro strukturální model. Další informace naleznete na následujícím odkazu.
Jak vidíte, výzkum a inovace existují. Jediné, co ještě chybí, je začít. I BIM přispěje k tomu, aby byl tento princip dál rozvinut.