Tato dopravní nehoda měla tragické následky. Ale dnes už se o tom skoro nebavíme. Stavební inženýři byli obviněni z neštěstí, ale nebyli viníky. Přesto se v našem příspěvku podíváme na tuto děsivou událost šíře a ještě jednou o ní povyprávíme.
V rakouském lyžařském středisku Kitzsteinhorn/Maiskogel - Kaprun se mohou lyžaři věnovat zimnímu sportu až do nadmořské výšky 3029 metrů. Před 20 lety, 11. V listopadu 2000 se zde však stala katastrofa, která toto místo bohužel ještě více proslavila.
Lanová dráha je nejdelší na světě. Postavena byla roku 1972, v roce 1994 prošla nákladnou renovací. Funguje na principu dvou drah v opačném směru. To znamená, že když jedna linie stoupá, druhá klesá zase dolů a naopak. Na obou stranách je stanoviště strojvedoucího. Strojvedoucí tak musí změnit stanoviště podle toho, v které stanici se nachází.
Celkově může souprava přepravit asi 180 osob. Osm a půl minuty dlouhá cesta vás provede tříkilometrovým tunelem.
V 9:02 se vlak s prázdninovými hosty rozjíždí jako obvykle na hoře. Asi po 20 metrech si jeden cestující všimne slabého, neobvyklého dýmu v kabině strojvedoucího na straně údolí. Má podezření na požár v zadní části bez řidiče. Pro strojvedoucího však není žádný signál a není zde ani příjem mobilních telefonů.
Po 1132 metrech se náhle souprava zastaví. Vězni nejsou o důvodech informováni. Jste vystaveni jedovatému a štiplavému kouři. Situace je vážná. Místo paniky je však ve vagónu jen soustředěné ticho.
Marně se hledá východisko. V tomto vlaku nejsou žádné nástroje jako nouzové kladivo. Cestující se rozhodne zničit plexiskelnou tabuli svou lyží.
Zadní část vlaku mezitím jasně hoří. Při takovém požáru je zvláště nebezpečný toxický kouř z oxidu uhelnatého. Tunel má sklon, takže situaci lze přirovnat ke komínu. Oheň se posouvá rychlostí přes 100 km/h zdola nahoru k horské stanici. Těch několik přeživších se ještě včas vrhlo po hlavě ven rozbitým oknem.
V 9:10 hlásí strojvedoucí vlaku požár. Proběhne tísňové volání. Z lidí, kteří nejsou v tunelu, nikdo neví, jaký boj o přežití tam probíhá.
V 9:11 dochází k výpadku proudu na dráze i v celém regionu. Přežilo dvanáct lidí. Seběhnete dolů k otvoru tunelu. Konečně může také strojvedoucí otevřít dveře a uniknout z vozidla.
Nejsou zde žádné značky, které by ukazovaly směr úniku. Lidé podle svého přirozeného instinktu prchají před ohněm nahoru. Tam ale také táhne smrtelný kouř. Pozůstalí sejdou po schodišti, které je jen 55 cm široké. Nebylo plánováno jako oficiální únikové schodiště, a proto má pouze lano jako zábradlí, stupně s nepravidelnými vzdálenostmi a žádné nouzové osvětlení. Aby toho nebylo málo, uprchlíci jsou stále v lyžařských botách a sněhových kombinézách. Je třeba sejít asi 2000 schodů. Během této doby dochází ke dvěma výbuchům. To vyvolává paniku, že se lana vlaku přetrhnou a vlak se jednoduše rozjede dolů. To by znamenalo smrt i pro tyto lidi. Těch dvanáct lyžařů se ale může z tunelu vyprostit. Jsou okamžitě zachráněni.
Zalarmováno je mnoho záchranářů. Přijíždí dokonce i vojáci. Rychle se však ukáže, že už není co zachraňovat. Boj o život v tunelu po krátké době prohrálo 150 lidí. V horské stanici tragédie pokračuje. Tři lidé se tu stanou obětí jedovatého kouře. Zahynuli také strojvedoucí a turista ve vlaku jedoucím údolím.
Nejen psychická námaha záchranářů, ale i fyzická náročnost je značná. Mrtvá těla musí někdy vynášet po 40 až 50 velmi strmých schodech. S oběťmi nakonec letí do údolí vrtulník.
Nehoda zanechala 500 pozůstalých. 49 dětí se stalo polovičními nebo úplnými sirotky. Pro příbuzné, ale také pro všechny záchranáře a další zúčastněné začíná těžké období.
Jak může k takové katastrofě dojít?
Nejprve bylo třeba zjistit, jaké příčiny vedly ke katastrofě. Souprava zcela vyhořela. Hlavní příčinou bylo nakonec nevhodné topení nebo ventilátor. Ten má ve skutečnosti sloužit pouze k běžnému použití v domácnosti. Nárazem se topidlo nepozorovaně vylomilo z držáku. Z hydraulického potrubí pravděpodobně uniká ve spojích olej. Nacházejí se v bezprostřední blízkosti ventilátorového topení. Olej se pravděpodobně dostal k žhavé hvězdě topení a vznítil se. Zpočátku se v kabině strojvedoucího mírně hromadil kouř, protože plastové pouzdro již nemohlo vydržet. Hydraulický olej funguje jako urychlovač hoření. Pokud ho prosakuje velké množství, může to způsobit i pokles tlaku v hydraulice brzd. Vlak proto automaticky zabrzdil a zastavil ve spodní třetině tunelu.
Dalším problémem bylo, že souprava neměla žádná protipožární zařízení. Přitom se nepočítalo s tím, že požár může vyvolat i samotný vůz. Cestující by mohli navázat přes komunikační systém kontakt s řidičem. Po kompromisu však nebyla tato instalace považována za nezbytnou, protože je to jen krátká vzdálenost a neodvádí pozornost řidiče.
Na železnici bylo použito mnoho hořlavých materiálů. Tragický průběh nehody plynul také z nedostatečných základních bezpečnostních opatření. Nouzová kladívka, nouzové východy, únikové cesty ani hasicí přístroje prostě nebyly k dispozici.
Kdo je viníkem? Kdo byl obviněn?
Dne 18. června 2002 začíná proces. Obviněno je 16 osob. Celkem bude probíhat 63 zkušebních dnů s 55 000 stranami souborů. Obžaloba zní zapříčinění z nedbalosti a veřejné ohrožení z nedbalosti. „Vtipné“ a opravdu těžko pochopitelné je, že lanovky byly považovány za nehořlavé. Ještě nikdy nehořelo. To odpovídá rakouským normám. Obžalováni jsou celkem tři zaměstnanci Gletscherbahn Kaprun AG, a to technický ředitel, hlavní provozní a provozní ředitel. Ventilátory instalovala společnost Swoboda Karosserie- und Stahlbau. Oba ředitelé byli také obviněni.
Tři zaměstnanci společnosti Mannesmann-Rexroth AG provedli montáž hydraulického vedení. Tři úředníci z ministerstva dopravy a dva inspektoři z TÜV se museli také zodpovídat před soudem. Co se týče stavebních inženýrů, obžalováni byli technik, zkušební technik a stavební mistr. Kouř v alpském centru způsobily požární dveře ve výjezdu z horní stanice, ale jejich montáž byla shledána správnou.
Navzdory tomu, že se tolik lidí muselo zodpovídat u soudu, má jeden velmi nečekaný výsledek. Dne 19. února 2004 byli všichni obžalovaní zproštěni viny. Důkazní proces přináší úplné zproštění. Příbuzní dostanou odškodné celkem ve výši 13,9 milionů eur. To je asi 30 000 eur na osobu.
Rozhodnutí soudu bylo opakovaně zpochybněno. Státní zástupce v Heilbronnu proto celou nehodu znovu otevřel. Zjistili také, že na ohřívači je neplatná zkušební značka, dodávka není v původním obalu a bez návodů. Přesto se nakonec dospěje ke stejnému závěru, tedy že se obžalovaní z firmy s ventilátorovým topením nedopustili žádného trestněprávního jednání. Restart procesu se opět nezdaří. V roce 2010 je nakonec stíhání promlčeno.
Jak jsme se z této hrozné události poučili?
Pro budoucí horské dráhy a lanovky se změnila řada zákonů a bezpečnostních předpisů. Stejný model lanové dráhy byl také v provozu v údolí Pitztal. Zde došlo k některým vylepšením. Nyní je zde videospojení s vlakovým průvodčím a interkom do stanoviště strojvedoucího. Cestující mají k dispozici také příjem mobilních telefonů. Je tu nouzové otvírání dveří a kladívka, kterými lze rozbít okna. Tunel je nyní osvětlen. Kromě toho se souprava systematicky kontroluje v určitých časových intervalech. Každý den před jízdou s cestujícími probíhá služební jízda. Každý týden se kontroluje pomocný pohon. Provozní a bezpečnostní brzdy se podrobují měsíční zkoušce a trakční a závěsná lana se podrobují pololetním zkouškám. Každý rok se musí konat povinné záchranné cvičení. Každé dva roky se kontroluje upevnění tažných lan na pojezdovém ústrojí.
Co nyní bude s tunelem?
Zodpovědní pracovníci mezitím uvažovali o přestavbě tunelu jako nosiče nákladů pro 600 tun nápojů a jídel pro restaurace. V protijedoucí soupravě se mělo přepravovat 130 tun zas zpět do údolí. Tento nápad se ovšem nezakládal na dobrém logistickém centru. Proto nebyla lanovka Gletscherbahn Kaprun 2 již nikdy znovu uvedena do provozu. V roce 2014 byl ocelový most demontován. Tunel je uzavřený a nyní slouží již jen k energetickému a sanitárnímu zásobování. Původní kurz nyní nahrazuje několik nových a odlišných kurzů.
Dne 11. V září 2004 byl slavnostně otevřen památník obětem, podlouhlý kvádr z pohledového betonu a skla v železniční stanici na ledovci. Přesto tuto událost příbuzní asi nikdy nebudou moct uzavřít. Neexistuje nikdo, kdo by se za ni cítil odpovědný. A co je nejhorší, pozůstalým se za tuto tragickou událost nikdo pořádně neomluvil.