Varosha: Den předchozích časů
Barevné davy proudí ulicemi Varoshy. Radostný smích dětí, uvolněná hudba a malé kavárny, kde lze najít klid. Osamocené místo na široké písečné pláži zve k relaxaci. Útěk z každodenního života, dovolená přímo u moře. Pouze šumění vlny a v pozadí pulzující živé město.
Mnozí si už tuto bezstarostnou dobu nepamatují. Když byla Varosha tak živá, jak jen může být turistická metropole. Prosperující obchody, šťastné rodiny a vysněná dovolená jako z obrázkové knihy. Dnes stojí velké budovy po desetiletí prázdné. Hotelové řetězce, kavárny, obytné domy. Všechno se pomalu rozpadá. Skryté a přesto všem na očích za vysokými ploty s varovnými nápisy: Vstup zakázán, vojenská zóna. Co se stalo ve Varosha?
Glanz, hvězdy a hvězdičky
Varosha do roku 1974
Léto, slunce, pláž a filmové hvězdy – v 60. letech zažíval turistický ruch boom. Díky celosvětovému hospodářskému růstu a rozkvětu nastupující hollywoodské scény. Populární masový turismus přiváděl mnoho slavných osobností na nejkrásnější pláže světa.
I Kypr byl hotspotem pro hvězdy a hvězdičky. V absolutním centru pozornosti byla Varosha: městečko poblíž hlavního města Famagusta, přímo u pláže. Turismus rychle objevil toto místo pro sebe. Během krátké doby zde vyrostly celé bytové komplexy, luxusní hotely, luxusní butiky, restaurace s hvězdičkami a vysoce kvalitní rekreační zařízení.
Bohatí a slavní z celé Evropy se opalovali na zlaté pláži na východním pobřeží Kypru. Ale i na druhé straně zeměkoule se Varosha rychle stala známou monopolním. Mnozí Kypřané těžili z turismu. Hotelové komplexy, restaurace a dokonce i parkovací domy: Všechno ve Varosha bylo v místních rukou, ale to nemělo dlouho tak zůstat.
Vstup Turecka a okupace Varosha
V červenci 1974 Turecko vstoupilo na severní Kypr, včetně Varosha. Poté bylo město prohlášeno vojenskou zónou: Vstup zakázán. Po více než 45 let. Co se ale stalo a jak k tomu vůbec došlo? Společně se ponoříme do historie Kypru. Do konfliktu, který dlouho pod povrchem bublal, než vypukl a stáhl s sebou celé město.
Pozadí okupace Varosha
Stejně jako mnoho měst a regionů severního Kypru se i Varosha stala politickou obětí konfliktu, který dlouhou dobu vyvolával napětí. Původně patřil Kypr kulturně ke řecké pevnině, až do 16. století, kdy se stal majetkem Osmanské říše. Ta ostrov propachtovala Velké Británii a Irsku a stal se britskou kolonií.
Křesťané museli uprchnout z hlavního města Famagusta a před jeho hradbami si postavili předměstskou osadu s názvem Varosia, nebo také Varosha. Stále docházelo ke konfliktům mezi tureckými Kypřany a řeckými Kypřany. Obě skupiny obyvatel byly například vědomě oddělovány různými školami a neustále propagovanými rozdíly. Přiblížení a porozumění bylo prostě nevítané a nemožné.
Británie využila tuto situaci jako ospravedlnění pro pokračování v přísné správě ostrova. Investovala jen velmi málo, což zvyšovalo touhu lidí, aby byl Kypr znovu připojen. Řecká kyperská populace si samozřejmě přála připojení ke Řecku, turecká kyperská ke Turecku.
Po první světové válce situace dále eskalovala. Řecko podporovalo jih, Turecko sever ostrova. Došlo k bombovým útokům a ozbrojeným přepadením mezi tábory. Zatímco Británie vědomě zvyšovala napětí a jako koloniální mocnost chtěla situaci využít, jiné velmoci, například USA, se snažily zprostředkovat, aby nedošlo k občanské válce.
Nakonec se zdálo, že se vše obrací k lepšímu. V Zürichských a Londýnských dohodách z roku 1959 se Řecko, Turecko, Velká Británie a kyperské obyvatelstvo dohodly: Kypr se měl stát nezávislou republikou. O rok později se tak stalo. Ostrov se stal nezávislým a zvolil si svou první vlastní vládu.
Varosha jako oběť politiky: Kyperský konflikt 1974
Po vyhlášení samostatnosti jako republiky se Varosha rychle stala známým turistickým magnetem. Přibližně kolem roku 1970 vydělával pouze turismus v prosperujícím městě 57 % z celkového hrubého domácího produktu Kypru. Šťastný konec? Bohužel ne. Protože ani ústava z roku 1960 nenašla jen pozitivní ohlas. Zvláště řecká kyperská populace se cítila znevýhodněna. Turecky kyperské obyvatelstvo mělo podle jejich názoru práva, na která nemělo nárok.
Ani turecko-kyperská skupina nebyla s řešením spokojena. Považovala Kypr za právně připojený k bývalé Osmanské říši, a tedy k Turecku. Docházelo k dalším často krvavým konfliktům mezi oběma stranami. Na Kypru prostě nezavládl klid. Dne 15. července 1974 dosáhla napjatá atmosféra vrcholu.
Důstojníci Kyperské národní gardy sesadili kyperskou vládu s podporou a pod vedením řecké vojenské junty z Atén. Toto pravicové, nacionalistické vojenské režim vládl od vojenského převratu v Řecku. Cílem akce bylo připojení Kypru ke řecké pevnině. Řecko samozřejmě porušilo Zürichské a Londýnské dohody z roku 1959. A co dál? Spojené velmoci, Británie a Turecko, nyní zasáhnou společně?
Británie skutečně odmítla jakýkoli zásah. Turecko se cítilo nuceno vzít záležitosti do vlastních rukou, a vstoupilo na severní Kypr. Zabrali asi 40 % ostrova, právě tam, kde se 73 % hrubého domácího produktu generovalo, včetně Varoshy. Takže situace nemohla zůstat.
Řeckem motivovaná převratová vláda se brzy stáhla a Kypr získal ještě téhož roku novou legitimní vládu republikový status zpět. Turecko bylo vyzváno, aby stáhlo své jednotky, ale to se nestalo. Varosha, a s ní i celé severní Kypr, zůstaly okupovány a Turecko je dokonce vyhlásilo za svůj vlastní stát, který však dosud nebyl mezinárodně uznán.
Proti všem (lidským) právům: Varosha 1974
Nejenže vstup Turecka vyděsil a šokoval obyvatele Varoshy. Museli uprchnout před invazí, uprostřed dne. Narychlo si sbalili nejdůležitější věci, ukryli cenné věci a vzali děti za ruku. Utíkali do zalesněného jihu Kypru v naději, že se během pár dní nebo týdnů vrátí do svých domovů ve Varosha.
Ale k tomu nedošlo, až dodnes. Turecko vytvořilo na tzv. Attila linii, oddělující sever a jih, vojenskou pufrovou zónu. I Varosha se stala její obětí. Celé město bylo uzavřeno, ale nejen to. Největší a nejvýznamnější budovy ve Varosha, například slavný hotel Salaminia Tower, byly zničený tureckými leteckými útoky.
Bombardování zničilo celou infrastrukturu kdysi prosperujícího turistického města Varosha. Zůstaly rozbité okna a hromady smutných trosek na zlaté písečné pláži. Rychlé obnovení rekreačního střediska? Nemyslitelné. Do dnešního dne se původní obyvatelé Varoshy nesmějí vrátit: Porušení evropského mezinárodního práva, ale Turecko to nezajímá.
Rozpad a stagnace: Varosha dnes
Po vstupu Turecka a bombardování zůstal ve Varosha klid, na někdejší perle východního pobřeží. Za ostnatými dráty byly budovy, až na poslední měděné kabely, vyrabovány tureckou armádou. Co zůstalo, byla už jen skořápka kyperského snu, která se stala hlubokým traumatem.
Rada bezpečnosti OSN již v roce 1984 vydala rezoluci, že Varosh může být znovu obydlen pouze místními obyvateli. To však bývalým obyvatelům moc nepřineslo, protože striktně střežená vojenská zóna zůstala. A udržovala je desítky let od jejich domovů.
.png?mw=760&hash=d31ea15215de0fab606505afe011fa44dab3f0cb)
Jak to s Varosha dnes vypadá?
Vstup do města duchů Varosha byl zakázán. Přesto láka opuštěnost mnoha takových míst na Kypru turisty. Lost Places vždy fascinují mnoho lidí. Zvláště místa, která byla urychleně opuštěna, jsou o to zajímavější pro tzv. Urban Explorers, známější jednoduše jako Urbexeři.
Ne všichni byli odrazeni ostnatými dráty a hlídkujícími vojáky, aby překročili hranice do Varosha. Ti, kteří se do města dostali nepozorovaně a vrátili se zpět, měli fascinující příběhy k vyprávění: Varosha byla pravou časovou kapslí z 70. let. Jako by bylo vše jednoduše zmraženo – a pak poprášeno.
Varosha 2017: Překvapivé otevření města
Po létách, a dokonce desetiletích, zavládl kolem města duchů klid. Koneckonců, díky tureckým rabování a přirozenému úpadku zbylo ve Varosha málo k vidění. V roce 2017 došlo k překvapení, když zmizel ostnatý drát. Alespoň kolem části pláže, přímo před troskami města.
Toto otevření Varoshy však bylo určeno pouze pro turecké a kyproturecké cestovatele. Koupání před ruinami, obklopeni armádou a ostnatým drátem. Nejenže jde o groteskní představu, ale také o velký problém. Jakmile na pláž dorazili nějací návštěvníci, obchodníci se ve Varosha usídlili a otevřeli obchody s nápoji i školy vodních sportů. Podle rezoluce z roku 1984 to bylo úplně nelegální.
To však nebyl konec. Na podzim roku 2020 byla otevřena další část Varoshy. Asi 3,5 km² města duchů bylo otevřeno mezinárodním turistům, kteří si chtěli prohlédnout propadající se budovy. Turecký prezident Erdoğan si brzy nato užíval piknik na pláži ve Varosha. Tato návštěva vyvolala značnou pozornost. Jak to bude pokračovat? Byl to nyní jasný signál, že Varosha navždy zůstane v tureckých rukou?
Město duchů Varosha: Jak vážný je úpadek?
Bývalí obyvatelé Varoshy také získali povolení vrátit se do svého města. Počáteční nadšení rychle vystřídala rezignace. I když byly ulice ve zpřístupněné oblasti nově vyasfaltovány, dřevěné ploty bránily zvědavým turistům a dřívějším obyvatelům v přístupu do vnitřních prostor budov.
Nemohli tedy vstoupit do svého vlastního majetku. To bylo jasným znamením pro Varosha. Současně se v různých oblastech otevřely nové kavárny. Samozřejmě pouze pro turistiku. Nejodvážnější duše se nevěděly ve svém zápalu před těmito překážkami zastavit a nahlédly ukvapeně do svých domovů. Někteří z nich stihli udělat pár fotografií, než měli nařízený ústup ostrými slovy a zbraněmi vojenských hlídek.
Nalezené jim přišlo trpké. Nic už tam nebylo, pouze holé zdi, na nichž čas nemilosrdně hlodal. Mnohé bylo rozbité a hrozilo zřícení. Železobeton prorostl širokými prasklinami, kov uvnitř pravděpodobně již dávno zrezivěl. K tomu přispěl slaný mořský vzduch. Celá infrastruktura, vše, co jednou tak živě květlo – Varosha byla k nepoznání. Turistický hotspot už nebyl ani stínem svého někdejšího já.
Bude Varosha znovu postaveno?
Kyperské turecké úřady oznámily, že chtějí ještě otevřít další části rekreačního střediska Varosha a přitom ignorovat veškeré rezoluce OSN. Zároveň nabídli majitelům pozemků a domů ve Varosha prodat je nelegitimní vládě. Prodej jiným zájemcům byl samozřejmě vyloučen.
Údajně měl jeden tureckokyperský podnikatel v roce 2023 od právoplatného majitele koupit pět největších a nejoblíbenějších hotelů ve městě Varosha. Jeho cílem bylo obnovit každé z nich a otevřít znovu pod jejich původním názvem.
Majitelé domů samotní stojí ve Varosha před obtížnou volbou: Doufají nadále, že se jednou vrátí domů, nebo se vzdají a prodej své budovy nelegálním nově usazeným obyvatelům? Mezinárodní politika se cítí bezmocná a to dává starším majitelům hotelů a restaurací jen malou naději.
Varosha: Má město nějakou budoucnost?
Budoucnost města Varosha tedy zůstává nejasná. Obnova města je v zájmu všech, ale otázka jak zůstává zjevně dlouhodobě nedořešená. Z ekonomického hlediska je povědomí o městě zárukou prosperujícího turismu, a to i dnes.
Ať už ve své kvetoucí minulosti nebo jako fascinující Lost Place – lidé po celém světě znají Varosha. To samo o sobě by mohlo rychle vést k tomu, že zde opět vznikne rekreační středisko, které by navazovalo na úspěch 60. a 70. let. Možná ne jako Varosha, exkluzivní přímořské středisko pro bohaté a slavné. Ale jako Varosha, turistická destinace s jedinečným příběhem.
Jak by mohla být Varosha zachráněna?
Většina budov, jak ukazují fotografie a zprávy, je nezachránitelných. Ale musí město kvůli tomu zaniknout? Ve skutečnosti je povědomí o Varosha tak vysoké, že investoři, kteří by pomohli bývalým obyvatelům, by se jistě snadno našli. Nakonec je toto místo ekonomicky pravou turistickou zlatou žílou.
S rozsáhlým plánem obnovy a rozvoje by bylo možné mnoho slavných hotelů a restaurací ve Varosha zrekonstruovat a samozřejmě také obnovit. Myšlenka, že by budovy jako Lykeio Ellinidon, honosné divadlo v neoklasicistním stylu, znovu zazářily v plné kráse, rozzáří mnoho kyperských očí.
Takovému plánu předchází ale to, že by se Varosha konečně unikla svému osudu politického hráčev politických hříčkách. Politika by se nikdy neměla plést do stavebnictví. Popsali jsme již mnoho případů na tomto blogu, které měly podobné příběhy. I když často na jiných úrovních. Základní problém je však stejný.
Závěr: Město duchů Varosha na Kypru
Varosha má za sebou rušnou minulost. Byl by to přání, kdyby se město konečně zbavilo těchto temných stínů a mohlo se těšit pozitivní budoucnosti Upasivně agresivní postoj Turecka v posledních letech je jasným náznakem toho, že brzká návratnost pozemků jejich oprávněným vlastníkům ve Varosha není žádoucí ani zamýšlená.
Vyhánění lidí z jejich domovů a dlouhodobé zabraňování v návratu je hluboce odsouzeníhodné. Odebrání veškeré naděje tím, že se město částečně znovu otevře, aniž by původní obyvatelé mohli dostat se do svých vlastních domů, je zcela nelidské.
Pokrytecká nabídka, že by majitelé mohli své pozemky ve Varosha rozprodat nepříslušné vládě, místo toho aby s lítostí hleděli na trosky své minulosti, hraničí s opovržením, které je víc než jen nevhodné. Pro tyto lidi leží ve zničených budovách vzpomínky, vzácné vzpomínky. Mnozí zde strávili své dětství a všechny ty roky doufali, že se jednoho dne vrátí.
Jediným spravedlivým řešením pro Varosha by byl okamžitý ústup turecké armády a propuštění budov jejich majitelům. Mnoho místních rodin by bylo více než ochotno udělat vše pro splnění dlouho očekávaného snu, obnovit svůj domov ve Varosha.
Zda se tento sen někdy stane skutečností, je v současné situaci pochybné. Ale jak se říká: Naděje umírá poslední. A na to se chceme spoléhat i v případě Varosha.