Vnitřní síly skočí těsně před podporu, protože v těchto místech se uvažují imperfekce.
Imperfekce od počátečního naklonění a/nebo zakřivení se uvažují jako náhradní zatížení pro pruty. Výsledkem náhradního zatížení jsou přídavné momenty a posouvající síly. Z momentů také vyplývají podporové momenty naklonění.
Nicméně smykové síly nemusí vést k podporovým reakcím, protože systém by ztratil rovnováhu.
Na obrázcích je tento efekt znázorněn. Na obrázku 01 je znázorněn vetknutý sloup namáhaný normálovou silou v ZS1. V ZS2 se použije počáteční prohnutí.
Ve výsledcích kombinace zatížení je vidět výsledná posouvající síla z náhradního zatížení N * φ0 : 10 * 1/282 = 0,035 kN. Tato nová smyková síla ovšem nepůsobí jako účinek, a proto se nepovažuje za podporovou reakci. Proto by se stávající osamělá smyková síla měla vzhledem k imperfekci vždy považovat za srovnávací zatížení.
Na obr. 02 je znázorněn šikmý prut se svislým zatížením. Výsledkem sklonu je pouze jeden podporový moment. Vodorovná podporová reakce nemůže z rovnovážných důvodů vzniknout (součet zatížení = součet podporových reakcí). Pokud se konstrukce převádí na prut se srovnatelným zatížením, platí totéž.
.png?mw=350&hash=1c031608c18b5a867799b52552d26586745de8ac)
