Výpočet stability se aktivuje, jakmile ho zadáte programu v zatěžovacím stavu nebo v kombinaci zatížení. Pro zohlednění např. počátečního předpětí můžete definovat další zatěžovací stav.
Přitom musíte zadat, zda má program provést lineární nebo nelineární analýzu. Podle způsobu použití můžete vybrat přímou metodu výpočtu, například Lanczosovu metodu, nebo iterační metodu sdružených gradientů (ICG). Pruty, které nejsou součástí plochy, se zpravidla zobrazí jako prutové prvky se dvěma uzly konečných prvků. Na těchto prvcích nemůže program určit lokální vzpěr jednotlivých prutů. Proto máte možnost automatického dělení prutů.
Pro analýzu vlastních čísel máte na výběr z několika metod:
- Přímé metody
- Přímé metody (Lanczos (RFEM), kořeny charakteristického polynomu (RFEM), iterace podprostoru (RFEM/RSTAB), inverzní silová metoda s posunem (Shifted inverse iteration, RSTAB) jsou vhodné pro analýzu malých a středních modelů. Tyto rychlé maticové metody řešení byste měli volit pouze v případě, že váš počítač disponuje větší kapacitou operační paměti (RAM).
- Iterační metoda sdružených gradientů (ICG - Incomplete Conjugate Gradient) (RFEM)
- Tato metoda oproti tomu vyžaduje jen malou část operační paměti. Vlastní tvary se určují jeden po druhém. Metodu lze použít pro výpočet velkých konstrukčních systémů jen s několika vlastními čísly.
S addonem Stabilita konstrukce můžete provést nelineární analýzu stability také přírůstkovou metodou. Touto analýzou se i v případě nelineárních konstrukcí stanoví výsledky blízké realitě. Součinitel kritického zatížení se stanoví tak, že se postupně zvyšuje zatížení vybraného zatěžovacího stavu až k dosažení nestability. Při zvyšování zatížení se zohledňují nelinearity jako např. neúčinné pruty, podpory a podloží nebo také materiálové nelinearity. Jakmile se zatížení přestane zvyšovat, můžete případně provést lineární stabilitní analýzu na posledním stabilním stavu ke stanovení stabilitního tvaru.
Jako první vám program zobrazí výsledky součinitelů kritického zatížení. S jejich pomocí můžete posoudit riziko ztráty stability. U modelů s pruty se vám vzpěrné délky a kritická zatížení prutů zobrazí v tabulce.
Pomocí dalších výsledkových oken lze zkontrolovat normalizované tvary po uzlech, prutech a plochách. Grafické zobrazení vlastních čísel vám umožňuje vyhodnotit chování při vzpěru a boulení. To vám usnadní zavádění protiopatření.
- Analýza modelů, které se skládají z prutových, skořepinových a tělesových prvků
- Nelineární stabilitní analýza
- Volitelné zohlednění působení normálových sil od počátečního předpětí
- Čtyři řešiče rovnic pro efektivní výpočty nejrůznějších modelů
- Možnost zohlednit úpravy tuhosti z programů RFEM/RSTAB
- Stanovení vlastních tvarů od uživatelsky definovaného součinitele přírůstku zatížení (Inverzní silová metoda s posunem)
- Volitelné stanovení vlastního tvaru nestabilních modelů (pro identifikaci příčiny nestability)
- Vizualizace stabilitních tvarů
- Podklad pro stanovení imperfekce
- Realistické znázornění interakce konstrukce s podložím
- Realistické znázornění vzájemných vlivů konstrukčních prvků základu
- Rozšiřitelná databáze parametrů zemin
- Zohlednění několika vzorků půdy (sond) v různých místech i mimo budovu
- Stanovení sedání a průběhů napětí s jejich grafickým a tabulkovým zobrazením
Půdní vrstvy se u zemních sond zadávají v přehledném dialogu. Příslušné grafické zobrazení podporuje srozumitelnost a usnadňuje kontrolu vstupu.
Uživatel má k dispozici rozšiřitelnou databázi vlastností půdních materiálů. Pro realistické modelování chování půdního materiálu jsou k dispozici Mohrův-Coulombův model a model zpevnění zeminy.
Definovat lze libovolný počet zemních sond a půdních vrstev. Podloží se generuje ze všech zadaných zemních sond prostřednictvím 3D těles. Přiřazení ke konstrukci se provádí pomocí souřadnic.
Výpočet tělesa podloží probíhá nelineární iterační metodou. Vypočítaná napětí a sedání se zobrazí graficky a v tabulkách.
- Zohlednění a zobrazení hmot podlaží
- Seznam konstrukčních prvků a informací o nich
- Automatické vytváření výsledkových řezů na smykových stěnách
- Výstup výslednic v řezu v globálním směru pro stanovení smykových sil
- Možnost zadání diafragem po jednotlivých podlažích (modelování podlaží)
- Typ tuhosti Podlaží - tuhá diafragma
- Zadání sad podlaží
- Např. výpočet stropních desek jako 2D úloh v rámci 3D modelu
- Smykové stěny: automatické zadání výsledkových prutů s libovolnými průřezy
- Posouzení obdélníkových průřezů pomocí addonu Posouzení železobetonových konstrukcí
- Zadání stěnových nosníků
- Možné posouzení pomocí addonu Posouzení železobetonových konstrukcí
- Tabulkový výstup hodnot účinků podlaží, mezipatrových posunů, středů hmotnosti a tuhosti nebo sil ve smykových stěnách
- Oddělené zobrazení výsledků pro posouzení desek a vyztužení
- Možné zanedbání otvorů určité velikosti
Pro použití Modelu budovy máte dvě možnosti. Můžete ho vytvořit na začátku modelování konstrukce nebo ho aktivovat později. Přímo v Modelu budovy pak můžete definovat podlaží a manipulovat s nimi.
Při manipulaci s podlažími můžete jejich konstrukční prvky pomocí různých možností upravovat nebo zachovat.
Program RFEM udělá část práce za vás. Například automaticky generuje výsledkové řezy, takže si můžete snadno ušetřit spoustu výpočtů.
Výsledky můžete obvyklým způsobem zobrazit v navigátoru Výsledky. Kromě toho se vám informace o jednotlivých podlažích zobrazí v dialogu addonu. Máte tak vždy dobrý přehled.
Jakmile aktivujete addon Form-finding v Základních údajích, přiřadí se zatěžovacím stavům kategorie "Předpětí" ve spojení se zatíženími pro form-finding z katalogu zatížení na pruty, plochy a tělesa formující účinek. Jedná se přitom o zatěžovací stav předpětí. Ten se tak promění v analýzu form-findingu pro celý model se všemi definovanými pruty, plochami a tělesy. Tvarování příslušných prutových a membránových prvků obsažených v celkovém modelu dosáhnete pomocí speciálních zatížení pro form-finding a ostatních zadaných zatížení. Zatížení pro form-finding popisují očekávaný deformační nebo silový stav po form-findingu v prvcích. Ostatní zatížení popisují vnější zatížení celého systému.