Membránové konstrukce představují atraktivní alternativu pro zastřešení malých i velkých objektů. Jsou lehké, elegantní a zároveň účinné. Tyto konstrukce však při navrhování vyžadují specifický přístup, a to především z důvodu prakticky nulové ohybové tuhosti používaných materiálů. Mohou být namáhány pouze tahem. Proto je u těchto konstrukcí návrh počátečního rovnovážného stavu zcela klíčovou otázkou. Tvary membránových konstrukcí nemohou být voleny libovolně a je nutno je hledat na základě požadovaných okrajových podmínek, předpětí a případně i přetlaku.
Při navrhování membránových konstrukcí nelze oddělit proces návrhu tvaru od návrhu předpětí, jak tomu může být u ohybově tuhých konstrukcí. Tvar je nutno generovat. To však nikterak nezmenšuje možnost kreativního přístupu v procesu navrhování, ale dává mu jiný rozměr. Ovlivňováním okrajových podmínek či samotného předpětí lze dosahovat nespočtu různých tvarů. Optimální rozložení předpětí je vždy individuální záležitostí. Vychází z potřeb konkrétní stavby.