Stabilitní analýza jednoduchých nebo členěných prutů z dvojitých úhelníků

Tipy & triky

Předchozí příspěvek popisuje stabilitní analýzu dvojitých úhelníků. Zabýval se analýzou prováděnou na jednom prutu.

Nyní je otázkou, jaké okrajové podmínky jsou vlastně dovolené. Norma EN 1993‑1‑1, kapitola 6.4.4 stanovuje pravidla posouzení pro tak zvané „složené členěné pruty”. Dvojité úhelníky s přírubami u sebe musí být vždy připojené pomocí šroubů nebo svařované spojovacím plechem. Maximální vzdálenost mezi spojením je stanovené jako 15‑násobek minimálního poloměru setrvačnosti jednoho úhelníku. Pro mezeru mezi pruty nejsou žádné konkrétní hodnoty, ale měl by to být v rozmezích obvyklých tlouštěk plechů.

Jsou‑li tyto mezní hodnoty překročeny, musíte navrhnout členěný prut. V zásadě mohou být stanovené globální vnitřní síly na jednom prutu.

Kromě nadvýšení by se měla zvážit také smyková tuhost. To můžete kontrolovat pomocí hodnot t* v programu RFEM/RSTAB (viz obr.). Tato hodnota se používá při výpočtu smykové plochy a je závislá na posouzení ztužení nebo rámu. Vzorce pro stanovení t* jsou popsané například v knize od Petersena: Ocelové konstrukce, 4. vydání, Tabulka 17.1 (t* je zde označeno jako tE).

Odkazy

Kontakt

Kontakt

Máte dotazy nebo potřebujete poradit?
Kontaktujte nás nebo využijte stránky s často kladenými dotazy.

+420 227 203 203

info@dlubal.cz

RFEM Ocelové a hliníkové konstrukce
RF-STEEL EC3 5.xx

Přídavný modul

Posouzení ocelových prutů podle EC 3