Nyní je otázkou, za jakých okrajových podmínek je tento postup vlastně přípustný. Norma EN 1993‑1‑1, kapitola 6.4.4 stanovuje pravidla posouzení pro takzvané „složené členěné pruty”. Dvojité úhelníky s pásnicemi "zády" k sobě musí být vždy připojené pomocí šroubů nebo svařovanými spojkami. Největší rozteč spojek je stanovena jako 15‑násobek minimálního poloměru setrvačnosti jednoho úhelníku. Pro mezeru mezi pruty nejsou dané žádné konkrétní hodnoty, ale měla by být v rozmezích obvyklých tlouštěk plechových vložek.
Jsou‑li tyto mezní hodnoty překročeny, musíte navrhnout členěný prut. Globální vnitřní síly mohou být v zásadě stanoveny jako na jednom prutu. Kromě nadvýšení by se měla zvážit také smyková tuhost. To můžeme v programu RFEM/RSTAB ovlivnit pomocí hodnot t* (viz obr.). Tato hodnota se používá při výpočtu smykové plochy a je závislá na vytvoření ztužení nebo rámu. Vzorce pro stanovení t* jsou popsané například v knize od Petersena: Ocelové konstrukce, 4. vydání, Tabulka 17.1 (t* je zde označeno jako tE).