Zvláštnosti při používání tahových prutů 2

V našem dřívějším příspěvku na toto téma jsme se zabývali nestabilitami, které se mohou vyskytnout, pokud použijeme tahové pruty. Příklad, který jsme si ukázali, se dotýkal především vyztužení stěn. Chybová hlášení, kterými nás program upozorňuje na nestabilitu, se mohou ovšem také týkat uzlů v oblasti nosníků. Zvláště náchylné jsou k tomu příhradové nosníky a příhradové nosníky. Co zde způsobuje nestabilitu?

Zaprvé vypadává – při působení výhradně svislých zatížení – v důsledku stlačení horní pásnice velká část tahových prutů. Důsledkem je výrazný nárůst vzpěrné délky okolo osy s menší tuhostí (viz obrázek). U příhradových nosníků pak dochází vlivem podepření kloubově připojenými svislicemi/diagonálami k dalšímu zřetelnému nárůstu vzpěrné délky.

Zadání počátečního předpětí u střešního ztužení neřeší tuto situaci vždy, protože kvůli poměrně malým průřezům pásnice a značnému tlakovému namáhání dochází u příhradových prutů k výraznému stlačení. Jako nejsmysluplnější se tak i v případě nosníků jeví možnost „Vypadávající pruty odstraňovat jednotlivě v po sobě jdoucích iteracích“, která se nám nabízí v dialogu „Globální parametry výpočtu“.

Mimochodem: moduly RF‑STABILITY a RSBUCK nám umožňují spočítat a přehledně zobrazit kritická zatížení a tvary vybočení. Příčiny nestability tak můžeme rozpoznat mnohem snadněji.

Odkazy

;