Způsob, jak použít údaje získané z terénních zkoušek v addonu a jak použít charakteristiky ze zemních sond pro stanovení požadovaných půdních masivů byl popsán v článku databáze znalostí „Vytvoření tělesa podloží ze zemních sond v programu RFEM 6“.
Obdobně v článku v databáze znalostí „Geotechnická analýza v programu RFEM 6“ ukazujeme, jak lze vytvářet zatěžovací stavy, kombinace zatížení a kombinace výsledků a jak definovat nastavení a parametry pro analýzu. Předpokládejme, že byla namodelována konstrukce, byl vytvořen požadovaný půdní masiv (obrázek 1) a byl proveden výpočet; v tomto příspěvku se budeme věnovat výsledkům výpočtu a jejich grafickému a tabulkovému zobrazení v programu RFEM 6.
Napětí
Prvními výsledky, které budeme zmiňovat v našem příspěvku, jsou základní napětí pro počáteční stav; tedy vlastní tíhu zeminy. Pro tyto výsledky v rozbalovací nabídce panelu nástrojů vybereme zatěžovací stav „Vlastní tíha - zemina“ a v navigátoru Výsledky vybereme základní napětí σz.
Takto v pracovním okně programu graficky zobrazíme základní napětí σz od vlastní tíhy zeminy, jak je znázorněno na obrázku 2. Tyto výsledky máte k dispozici také v tabulce Statická analýza.
Pokud chcete mít kontrolu nad hraničními plochami nebo jinými slovy kontrolovat rozměry půdního masivu, můžete porovnat základní napětí pro počáteční stav s těmi pro hlavní kombinaci zatížení.
Vyberte proto v rozbalovací nabídce ZS1 a prohlédněte si napětí ve spodní vrstvě zeminy. V tomto příkladu není rozdíl mezi výsledky pro hlavní kombinaci zatížení (obrázek 3) a počáteční stav (obrázek 2) větší než 10%. Můžeme tak konstatovat, že rozměry půdního masivu jsou dostatečné.
Dále je třeba zkontrolovat hlavní napětí σ3 pro kombinaci výsledků, ze které byly vyloučeny výsledky z počátečního stavu. Dostaneme tak výhradně napětí z hlavní kombinace zatížení, nebo přesněji napětí vyvolaná samotnou konstrukcí budovy. Pro podrobnější zobrazení napětí v tělese podloží je možné vytvořit ořezávací rovinu podle obrázku 4. Jak vidíme na obrázku, napětí v základové půdě jsou dostatečně daleko od hraniční plochy.
V půdním tělese lze také zobrazit trajektorie hlavních napětí, jak je znázorněno na obrázku 5.
Dalším důležitým výsledkem analýzy jsou kontaktní napětí; to znamená napětí na kontaktu mezi deskou a plochami základů sloupů na straně jedné a zeminou na straně druhé. Pro správné zobrazení je třeba vybrat typ zobrazení „Izoplochy“. Pokud nastavíme pohled v modelu ve směru osy Z, bude se kontaktní napětí zobrazovat podle obrázku 6.
Posuny
Výsledky analýzy zahrnují posuny konstrukce od působícího zatížení. Lze je zobrazit v tabulkové i grafické podobě. Pro grafické zobrazení je třeba v navigátoru Výsledky vybrat globální deformaci uz. Stejně jako výše lze vytvořit ořezávací rovinu a prohlédnout si deformace v lepším pohledu. Na obrázku 7 byla definována ořezávací rovina jako řez sloupy, což poskytuje trojrozměrný pohled na posuny konstrukce do základové půdy. Je tak zřejmé, že základová deska má křivku sedání, která ovlivňuje také základy sloupů, i že sousední základy ovlivňují svoje sedání navzájem.
