Podle výchozího nastavení se minimální výztuž stanoví na základě rozdělení napětí v tažené oblasti před vznikem trhlin (součinitel kc podle EN 1992-1-1 7.3.2 (7.2.)), které závisí na vnějším zatížení (Obrázek 01). To znamená, že ve výchozím nastavení je kc proměnné.
V závislosti na stavu napjatosti (např. čistý ohyb, ohyb a tah, ohyb a tlak nebo čistý tah) se může minimální výztuž po celé ploše lišit.
Výchozí nastavení lze však také upravit. Vybrat je tak možné ohybové vynucené přetvoření (kc = 0,4) nebo tahové vynucené přetvoření (kc = 1,0) (Obrázek 02).
Jakmile se vychází z konstantní hodnoty kc, je minimální výztuž nezávislá na vnějším zatížení a je rovnoměrně aplikována na konstrukční prvek.
V této souvislosti lze také vybrat směr, v němž má působit vynucené přetvoření (Obrázek 03).
.png?mw=600&hash=49b6a289915d28aa461360f7308b092631b1446e)
