Ano, addon Stabilita konstrukce to umožňuje.
Funkce "Postupné zvyšování zatížení" u zatěžovacích stavů a kombinací zatížení může postupně zvyšovat přiřazenou úroveň zatížení a pro každý přírůstek zatížení hledat rovnováhu. Součinitel zatížení 1,0 odpovídá 100% zadaného zatížení. Pro zatěžovací stavy se použije zadané zatížení a pro kombinace zatížení kombinace zatěžovacích stavů vynásobená dílčími součiniteli spolehlivosti. Nastavení detailů funkce definují součinitel počátečního zatížení k0, přírůstek faktoru zatížení Δk, zjemnění posledního přírůstku zatížení, kritérium přerušení a statickou situaci počátečního zatížení.
Definováním počátečního přírůstku zatížení k0 se stanovuje počátek procesu. Toto zadání je nezávislé na zadání čistého zatěžovacího stavu a kombinace zatížení a může být větší nebo menší než 1,0. V rámci statického posouzení program vždy zobrazí všechny výsledky na základě přírůstku zatížení 1,0 a v rámci přírůstkového posouzení stability provede výpočet s postupně se zvyšujícím zatížením.
Přírůstek zatížení Δk je inkrement pro postupně se zvyšující zatěžování. S každou procesní smyčkou program zvyšuje analyzované zatížení přidáním přírůstku k dříve analyzovanému přírůstku zatížení. Přírůstek je konstantní, dokud není dosaženo kritéria přerušení.
Kvůli konstantní velikosti přírůstků nelze pro kritérium přerušení stanovit přesný součinitel zatížení. Nakonec program zobrazí přibližný součinitel zatížení na základě posledního přírůstku zatížení, při kterém lze pro model najít rovnováhu. Po výpočtu se součinitel zatížení zobrazí v tabulce "Přírůstkové posouzení stability | Přehled | Shrnutí" pod příslušnou zatěžovací situací. Při zadání zjemnění posledního přírůstku zatížení se po dosažení kritéria přerušení podělí počáteční přírůstek Δk hodnotou zjemnění a proces se znovu opakuje od posledního provedeného přírůstku zatížení až do dalšího přerušení. Menší přírůstek vede k přesnějšímu součiniteli zatížení.
Kritériem přerušení procesu je v podstatě bod, v němž program již nenajde rovnováhu pro působící zatížení (podle teorie druhého řádu). Přerušení lze navíc specifikovat aktivací maximální deformace v určitém uzlu.
Vzhledem k tomu, že ve skutečnosti určité složky sil zůstávají konstantní nezávisle na účinku (např. vlastní tíha, předpětí atd.), nabízí RFEM pro kombinace zatížení možnost použít pro postupně se zvyšující zatížení pevnou složku zatížení. Pevným zatížením může být buď zatěžovací stav, nebo kombinace zatížení a je definováno počátečním stavem. Je třeba dbát na to, aby pevná složka zatížení byla také součástí posuzované kombinace zatížení.
Obecně platí, že při použití počátečních stavů je třeba dbát na to, aby byly počítány podle stejné teorie výpočtu jako zatěžovací stav nebo kombinace zatížení, ve kterých jsou použity.
Pokud jsou kromě konečného součinitele zatížení také zajímavé mezivýsledky platných zatěžovacích přírůstků, lze pro zatěžovací stavy a kombinace zatížení použít možnost "Uložit výsledky přírůstků zatížení" pro jejich zobrazení. Pro zobrazení jsou k dispozici příslušné možnosti v okně panelu a ve výsledkových tabulkách.
.png?mw=600&hash=49b6a289915d28aa461360f7308b092631b1446e)
