SHAPE-MASSIVE | průřezové charakteristiky

Drátkobeton se v současnosti používá především v konstrukcích podlah průmyslových staveb, případně hal, u základových desek s menším zatížením, suterénních stěn a podlah. Od roku 2010, kdy německý výbor pro železobetonové konstrukce (DAfStb) zveřejnil první směrnici týkající se drátkobetonu, mají statici k dispozici normu pro posouzení tohoto kompozitního materiálu, přičemž vláknobeton se ve stavební praxi těší stále větší oblíbenosti. V tomto článku popíšeme postup při nelineárním výpočtu základové desky z drátkobetonu v mezním stavu únosnosti v programu RFEM pro výpočty metodou konečných prvků.

Drátkobeton se v současnosti používá především v konstrukcích podlah průmyslových staveb, případně hal, u základových desek s menším zatížením, suterénních stěn a podlah. Od roku 2010, kdy německý výbor pro železobetonové konstrukce (DAfStb) zveřejnil první směrnici týkající se drátkobetonu, mají statici k dispozici normu pro posouzení tohoto kompozitního materiálu, přičemž vláknobeton se ve stavební praxi těší stále větší oblíbenosti. V našem příspěvku se budeme zabývat jednotlivými materiálovými charakteristikami drátkobetonu a také zohledněním těchto parametrů v programu RFEM pro statické výpočty metodou konečných prvků.

Posouzení na únavu podle EN 1992-1-1 je třeba provést u konstrukčních prvků, které jsou vystaveny velkým rozkmitům rozpětí napětí a/nebo mnoha změnám zatížení. Posouzení pro beton a výztuž se provádějí odděleně. K dispozici jsou dvě možné metody posouzení.

• Modelování průřezu pomocí polygonálně ohraničených ploch, otvorů a bodových ploch (výztuže)
• Automatické nebo individuální uspořádání napěťových bodů
• Rozšiřitelná databáze materiálů pro beton, ocel a betonářskou výztuž
• Průřezové charakteristiky železobetonových a spřažených průřezů
• Posouzení napětí podle různých teorií - von Mises nebo Tresca
• Posouzení železobetonu podle:
  • DIN 1045-1:2008-08
  • DIN 1045:1988-07
  • ÖNORM B 4700: 2001-06-01
  • EN 1992-1-1:2004
• Pro posouzení podle EN 1992-1-1:2004 jsou k dispozici následující národní přílohy:
  • DIN EN 1992-1-1/NA:2013-04 (Německo)
  • NEN-EN 1992-1-1/NA:2011-11 (Nizozemsko)
  • CSN EN 1992-1-1/NA:2006-11 (Česká republika)
  • ÖNORM B 1992-1-1:2011-12 (Rakousko)
  • UNE EN 1992-1-1/NA:2010-11 (Španělsko)
  • EN 1992-1-1 DK NA:2007-11 (Dánsko)
  • SIST EN 1992-1-1:2005/A101:2006 (Slovinsko)
  • NF EN 1992-1-1/NA:2007-03 (Francie)
  • STN EN 1992-1-1/NA:2008-06 (Slovensko)
  • SFS EN 1992-1-1/NA:2007-10 (Finsko)
  • BS EN 1992-1-1:2004 (Velká Británie)
  • SS EN 1992-1-1/NA:2008-06 (Singapur)
  • NP EN 1992-1-1/NA:2010-02 (Portugalsko)
  • UNI EN 1992-1-1/NA:2007-07 (Itálie)
  • SS EN 1992-1-1/NA:2008 (Švédsko)
  • PN EN 1992-1-1/NA:2008-04 (Polsko)
  • NBN EN 1992-1-1 ANB:2010 (Belgie)
  • CYS EN 1992-1-1:2004/NA:2009 (Kypr)
  • BDS EN 1992-1-1: 2005/NA:2011 (Bulharsko)
  • LST EN 1992-1-1:2005/NA:2011 (Litva)
  • SR EN 1992-1-1:2004/NA:2008 (Rumunsko)
• Kromě výše uvedených národních příloh (NP) lze také definovat uživatelské NP s vlastními mezními hodnotami a parametry.
  • Posouzení železobetonu na napětí a protažení, návrhovou bezpečnost nebo přímé posouzení
  • Výsledný seznam výztuže a celková plocha výztuže
  • Tiskový protokol s možností tisku zkrácené formy protokolu

Veškeré výsledky lze snadno vyhodnotit v číselné a grafické podobě. Pro grafické znázornění jsou k dispozici nástroje pro výběr, které umožňují podrobné prohlížení výsledků.

Tiskový protokol odpovídá vysokým standardům programů {%/#/cs/produkty/rfem-5/co-is-rfem RFEM]] a {%/cs/produkty/rstab- 8/co-je -rstab RSTAB]]. Úpravy se automaticky aktualizují. Kromě toho lze redukovaný protokol vytisknout ve zkrácené podobě se všemi relevantními údaji a uživatelsky definovaným grafickým zobrazením průřezů.

• Napětí σ a přetvoření ε betonu a výztuže bez zohlednění pevnosti betonu v tahu (stav II)
• Posouzení na mezní stav únosnosti (návrhová bezpečnost) nebo na definované vnitřní síly
• Poloha neutrální osy a₀, y_0,N, z_0,N
• Zakřivení k_y, k_z
• přetvoření v nulovém bodě ε₀ a rozhodující přetvoření na tlačeném okraji ε₁ a na taženém okraji ε₂
• Rozhodující přetvoření oceli ε_2s