RSECTION spočítá všechny příslušné průřezové charakteristiky. To také zahrnuje plastické mezní vnitřní síly. U průřezů z různých materiálů stanoví RSECTION účinné průřezové charakteristiky samostatně.
S programem RSECTION máte různé možnosti. Například můžete pro libovolný tvar průřezu vypočítat napětí z normálové síly, dvouosé ohybové momenty a posouvající síly, primární a sekundární krouticí momenty a deplanační bimoment. Srovnávací napětí stanovíte podle pevnostní hypotézy podle von Misese (HMH), Trescy a Rankina.
Program SHAPE-THIN počítá všechny příslušné průřezové charakteristiky včetně plastických mezních sil a momentů. Překrývající se plochy se zohledňují realisticky. U průřezů, které se skládají z různých materiálů, stanoví SHAPE-THIN účinné průřezové charakteristiky vzhledem k referenčnímu materiálu.
Kromě analýzy napětí pružno-pružně lze provést plastické posouzení včetně interakce vnitřních sil u libovolných tvarů průřezů. Plastické posouzení se zohledněním interakce se provádí simplexovou metodou. Jako podmínku plasticity lze zvolit teorii podle Trescy nebo von Misese.
Program SHAPE-THIN provádí klasifikaci průřezů podle EN 1993-1-1 a EN 1999-1-1. U ocelových průřezů třídy 4 stanoví program účinné šířky nevyztužených nebo podélně vyztužených panelů podle EN 1993-1-1 a EN 1993-1-5. U hliníkových průřezů třídy 4 počítá program účinné tloušťky podle EN 1999-1-1.
Pro posouzení mezních hodnot (c/t) lze v programu zvolit metodu el-el, el-pl nebo pl-pl podle DIN 18800. Přitom se (c/t) pole prvků ve stejném směru rozpoznají automaticky.
Grafický a číselný výstup napětí a využití plně integrovaný do programu RFEM
Flexibilní posouzení s různým uspořádáním vrstev
Vysoká efektivita díky velmi malému požadovanému množství vstupních dat
Flexibilita na základě podrobného nastavení postupů a rozsahu výpočtu
Na základě zvoleného materiálového modelu a obsažených vrstev se v programu RFEM vytvoří lokální globální matice tuhosti plochy. K dispozici jsou tyto materiálové modely:
Ortotropní
Izotropní
Uživatelské zadání
Hybridní (pro kombinace materiálových modelů)
Možnost uložení často používaných skladeb vrstev do databáze
Stanovení základních, smykových a srovnávacích napětí
Jako výsledek jsou k dispozici kromě základních napětí také výsledná napětí podle DIN EN 1995-1-1 a jejich interakce.
Analýza napětí téměř libovolně tvarovaných konstrukčních dílců
Srovnávací napětí podle různých hypotéz:
Energetická hypotéza (von Mises, HMH)
Hypotéza max. smykového napětí (Tresca)
Hypotéza max. hlavního napětí (Rankine)
Hypotéza maximálních poměrných deformací (Bach, St. Venant)
Výpočet příčných smykových napětí podle Mindlina nebo Kirchhoffa nebo uživatelsky definovaných zadání
Posouzení mezního stavu použitelnosti prošetřením posunů ploch
Uživatelsky definované nastavení mezního průhybu
Volitelné zohlednění spřažení vrstev
Diferencované výsledky jednotlivých složek napětí a využití napětí v tabulkách výsledků a v grafice
Posouzení se provádí krok za krokem tak, že se vypočítají vlastní čísla ideálních hodnot boulení pro jednotlivé stavy napětí a hodnoty boulení pro současné působení všech složek napětí.
Posouzení boulení je založeno na metodě redukovaných napětí, kdy se působící napětí porovnávají s mezní napěťovou podmínkou redukovanou z podmínky kluzu podle von Misese pro každé pole boulení. Při posouzení se vychází z jediné globální poměrné štíhlosti, která se určí na základě celého napěťového pole. Proto odpadá posouzení osamělého zatížení a následné sloučení pomocí interakčního kritéria.
Pro určení chování při boulení, které je podobné jako chování prutu při vzpěru, se vypočítají vlastní čísla ideálních hodnot pole boulení s libovolně uspořádanými podélnými okraji pole. Poté se stanoví štíhlostní poměry a redukční součinitele podle EN 1993-1-5, kap. 4 nebo přílohy B nebo DIN 18800, část 3, tabulka 1. Posouzení se pak provádí podle EN 1993-1-5, Kapitola. 10 nebo DIN 18800, část 3, rovnice (9), (10) nebo (14).
Pole boulení se diskretizuje do konečných čtyřúhelníkových, případně trojúhelníkových prvků. Každý uzel prvku má šest stupňů volnosti.
Ohybová složka trojúhelníkového prvku je založena na LYNN-DHILLONOVĚ prvku (Druhá konf. k maticové metodě, JAPONSKO - USA, Tokio) podle Mindlinovy teorie ohybu. Membránová složka je však založena na BERGAN-FELIPPOVĚ prvku. Čtyřúhelníkové prvky se skládají ze čtyř trojúhelníkových prvků a vnitřní uzel je odstraněn.