Kelvin-Voigtův materiálový model se skládá z paralelně zapojené lineární pružiny a viskózního tlumiče. V tomto verifikačním příkladu je testováno časové chování tohoto modelu při zatížení a relaxaci v časovém intervalu 24 hodin. Konstantní síla Fx působí po dobu 12 hodin a zbývajících 12 hodin je materiálový model bez zatížení (relaxace). Vyhodnocuje se deformace po 12 a 20 hodinách. Je použita časová analýza s lineární implicitní Newmarkovou metodou.
Materiálový model Maxwell se skládá z lineární pružiny a viskózního tlumiče zapojených v sérii. V tomto verifikačním příkladu je testováno časové chování tohoto modelu. Materiálový model podle Maxwella je zatížen konstantní silou Fx. Tato síla způsobuje počáteční deformaci díky pružině, která pak vlivem tlumiče v čase roste. Deformace se sleduje v době zatížení (20 s) a na konci analýzy (120 s). Je použita časová analýza s lineární implicitní Newmarkovou metodou.
V tomto příkladu porovnáváme vzpěrné délky a součinitel kritického zatížení, které lze vypočítat v programu RFEM 6 pomocí addonu Stabilita konstrukce, s ručním výpočtem. Konstrukční systém je tuhý rám se dvěma přídavnými kloubovými sloupy. Tento sloup je zatížen svislými osamělými zatíženími.
Konzola je na svém volném konci zatížena momentem. Pomocí geometricky lineární analýzy a analýzy velkých deformací se zanedbáním vlastní tíhy nosníku stanovíme maximální průhyby na volném konci. Verifikační příklad vychází z příkladu, který představili Gensichen a Lumpe.
Nosník je na levém konci plně upevněn (deplanace je omezena) a na pravém konci je podepřen vidlicovou podporou (volné deplanace). Na nosník působí krouticí moment, podélná síla a příčná síla. Stanoví se chování primárního krouticího momentu, sekundárního krouticího momentu a deplanačního momentu. Verifikační příklad je založen na příkladu, který představili Gensichen a Lumpe (viz odkaz).
V aktuálním validačním příkladu vyšetřujeme součinitel tlaku větru (Cp) jak pro hlavní konstrukční prvky (Cp,ave ), tak pro vedlejší konstrukční prvky, jako jsou opláštění nebo fasádní systémy (Cp,local ) podle NBC 2020 {%/#Viz [1]]] a
Databáze japonských větrných tunelů
pro nízkopodlažní budovu se sklonem 45 stupňů. Doporučené nastavení pro trojrozměrnou plochou střechu s ostrými okapy popíšeme v další části.
V aktuálním validačním příkladu zkoumáme hodnotu tlaku větru jak pro obecné statické posouzení (Cp,10 ), tak pro lokální statické posouzení, jako jsou opláštění nebo fasádní systémy (Cp,1 ) na základě EN 1991-1-4 pro plochou střechu, příklad { %/#Refer [1]]] a
Databáze japonských větrných tunelů
. Doporučené nastavení pro trojrozměrnou plochou střechu s ostrými okapy popíšeme v další části.
V našem aktuálním validačním příkladu vyšetřujeme součinitel tlaku větru (Cp) ploché střechy a stěn pomocí ASCE7-22 [1]. V sekci 28.3 (Zatížení větrem - hlavní zatížení od síly větru) a na obr. 28.3-1 (zatěžovací stav 1) je tabulka, která ukazuje hodnotu Cp pro různé sklony střechy.
Model je založen na příkladu 4 v [1]: Bodově podepřená deska.
Navrhuje se plochá deska administrativní budovy s lehkými stěnami citlivými na trhliny. Je třeba prozkoumat vnitřní, okrajové a rohové panely. Sloupy a plochá deska jsou spojeny monoliticky. Okrajové a rohové sloupy se umístí v jedné rovině s hranou desky. Osy sloupů tvoří čtvercový rastr. Jedná se o tuhý systém (budova vyztužená smykovými stěnami).
Administrativní budova má 5 podlaží s výškou podlaží 3.000 m. Předpokládané podmínky prostředí jsou definovány jako "uzavřené vnitřní prostory". Převážně se jedná o statické zatížení.
Tento příklad se zaměří na stanovení momentů na desce a potřebné výztuže nad sloupy při plném zatížení.
Japonský architektonický institut (AIJ) představil řadu známých srovnávacích scénářů simulace větru. V následujícím příspěvku se budeme zabývat případem E - komplex budov ve skutečné městské oblasti s hustou koncentrací nízkopodlažních budov ve městě Niigata. V následujícím textu je popsaný scénář simulován v programu RWIND2 a výsledky jsou porovnány se simulovanými a experimentálními výsledky AIJ.