O technice, lidech a jejich emocích
Lidé jsou středobodem práce - také v oblasti inženýrství. To je opravdu velmi zajímavé tvrzení. Emoce nejsou zrovna to, co bychom si spojovali s profesí inženýra. Náš host Sissi Kamarianakis to vidí jinak. Vysvětluje nám, co přesně si můžeme pod jeho prací jako emočního inženýra představit.
Sissi nejprve zcela klasicky vystudoval stavební inženýrství na univerzitě v Bochumi. Své znalosti si pak rozšířil studiem podnikového hospodářství. Nakonec chtěl kromě stavebnictví jako takového poznat také to, jak se pracuje v oblasti lidských zdrojů a národního hospodářství. Vytvořil si tak základ pro svou současnou práci. Kromě toho absolvoval řadu školení, například v oblasti systemického koučingu a mediace ve stavebnictví.
V hrudi mu vždy bila dvě srdce: jedno pro technickou stránku, která ho opravdu baví. A pak také druhé pro jednání s lidmi a motivování ostatních. Rozhodl se tedy jít alespoň částečně jinou cestou. Dílem stále ještě pracuje na klasických návrzích stavebních projektů, dílem je ale na volné noze a vyvíjí komunikační koncepty pro městské projekty.
Co dělá emoční inženýr?
O čem tyto komunikační koncepty jsou? Jak dalece něco takového potřebujeme? Zde má pro nás jednoduchý příklad. Právě když se na silnicích znovu a znovu objevují trhliny, budí to - pochopitelně - u obyvatel nevoli.
- „Pokud nám inženýrům něco moc dobře nejde, pak je to podávat technická fakta jednoduše.“
V tom má asi pravdu. Jako inženýři umíme málokdy vystoupit z konceptu, pokud jde o naši práci. To vede často k nepochopení a frustraci na straně občanů. Na druhou stranu zas odmítavé chování lidí přirozeně frustruje inženýry - a máme tu dvě fronty, které se takříkajíc míjí, místo aby spolu mluvily.
A zde přichází Sissi, aby byla technická fakta podána srozumitelněji. Chce tak usnadnit komunikaci mezi inženýry a lidmi, kteří nejsou z dané technické oblasti.
Tady mi to nezastavuj! Komunikační problémy ve stavebnictví
V porovnání s jinými zeměmi jsou plánování a realizace staveb v Německu poněkud chaotické. Často si to přitom ztěžujeme víc, než je nutné. Jednotlivá oddělení spolu moc nemluví o společných projektech, každý si dělá to svoje a tento chaos nakonec dopadne na nás všechny. Plány se provádějí dvakrát a nakonec do sebe správně nezapadají. Po naplánování stavby to na staveništi nevypadá o nic lépe.
Při studiu se my inženýři sice učíme, jak dělat svou práci a počítat modely. Ale to, jak spolu komunikovat při plánování stavby, to se prostě neučíme. Oddělení nebo divize tak na sebe rychle narážejí a někde pak již číhá vyhoření. Tomu bychom se mohli několika málo slovy vyhnout.
Problémy v projektových týmech, kterými se Sissi zabývá, jsou především hierarchického charakteru. Komunikace mezi vedením a podřízenými často vůbec neexistuje. Nebo se vytvoří falešná očekávání a vzniká tlak. Takhle tým samozřejmě nemůže fungovat.
I při zavádění nových pracovních postupů, jako je například BIM, dochází ke konfliktům mezi hierarchickými úrovněmi. Komunikace zde není dostatečně jasná a defenzivní postoj spolupracovníků to neusnadňuje. Jak lze ale takové uspořádání přetvořit? Jak zavádět novinky, aby každý pochopil, proč jsou zapotřebí?
New Work jako řešení
Sissi nám vysvětluje princip „nového způsobu práce“, kterému se sám s nadšením věnuje. Jde o to mít sám sebe v práci na zřeteli. Každý by měl mít možnost disponovat svým časem, samostatně se rozhodovat a být součástí pozitivního fungujícího kolektivu. Pracuje se přitom podpůrně spolu, nikoli vedle sebe nebo dokonce proti sobě.
Manažer by ve smyslu New Work neměl jen zarytě rozdělovat úkoly shora, ale měl by být na straně svých kolegů a podporovat je. Potřeby lidí by mělo vnímat a vyhodnocovat také vedení společnosti. Velmi aktuální, moderní přístup.
Tímto přístupem Sissi prosazuje více reflexe a přehodnocení v našem velmi konzervativním odvětví, právě na úrovni managementu. Pochopení pro rozvoj osobnosti a správnou komunikaci je totiž pro zdravé pracovní klima nesmírně důležité. Je třeba takzvaně najít společnou řeč.
Člověk jako centrum práce
Aby bylo jasné, kde práce Sissiho začíná, pokládá nám otázku, která v jeho kurzech zaznívá velmi často. Jasnou odpověď na to zpravidla dostává jen málokdy. 90-95% účastníků na to odpovědět nedokáže. A odpověď „plat“ se nepočítá!
- „Proč každé ráno vstáváte a děláte tuhle práci?“
Když odpovědi skutečně přijdou, je z každého slova cítit zápal. Okamžitě poznáte, když je někdo pro svou práci zapálený. Bohužel je to tak jen u hrstky lidí. Na této emocionální rovině je třeba zapracovat nejdříve. Pokud jsou emoce správné, dostavuje se technický úspěch během práce sám od sebe.
Sissi objasňuje, že v jeho metodách jde především o reflexi. Členové týmu by měli spolu stále a znovu komunikovat a vyměňovat si nápady. Kde se nacházíme a kam se chceme dostat? Zvláště změny perspektivy tu jsou velmi užitečné. Až konečně zazní otázka:
- „Jaké budou naše další konkrétní kroky, abyste to mohli zavést zde v tomto týmu?“
Celý tento proces může také třeba trvat jeden den. Ale tento čas je tomu opravdu třeba věnovat, to je důležité. Je také třeba mluvit o chybách, aby se mohly odstranit. Samozřejmě za dobrého moderování. Komunikace a empatie jsou pro Sissiho v týmové práci absolutním klíčem k úspěchu.
Hranice emočního inženýrství
Jako emoční inženýr se Sissi zaměřuje na budoucnost týmu, který koučuje. Jde o to najít způsoby, jak může tým v budoucnu lépe spolupracovat a společně se dál rozvíjet. Součástí jeho práce je také individuální koučink nebo individuální pohovory.
- „Když se na individuálním pohovoru ukáže, že se tu skutečně jedná o nemoc, jako o depresi, pak musím říct, tady jdu z kola ven. To není můj obor.“
Zde Sissi znovu zdůrazňuje, že u něj koučování nepředstavuje žádnou náhradu za terapii. V takových případech je nutná psychoterapie, která hledá příčiny problémů v minulosti, aby přítomnost člověka, tady a teď, znovu dala do pořádku. To je jasný rozdíl oproti koučování. Sissiho práce je především o hledání sebe sama a ve skupině pomocí reflexe.
Přání do budoucna
Nakonec se Sissiho zeptáme, co by poradil začínajícím profesionálům. A co přeje do budoucna mladým lidem. Líčí nám, že některé vysoké školy již nabízejí kurzy na témata, jako jsou mediace nebo sebepoznání a rozvoj osobnosti. Bohužel to zatím ale není příliš rozšířené.
Žáci a studenti by měli méně dbát na známky a raději si uvědomit: V čem jsem dobrý? Kde jsou mé silné stránky a kde je mohu nejlépe uplatnit? Ale také témata jako řešení konfliktů jsou pro pozdější profesní život nesmírně důležitá. Zejména v technické oblasti něco takového nedostáváme právě do výbavy. I když je to tak nekonečně důležité pro skutečně naplněný život. Bohužel tato úroveň v běžném studiu zcela chybí. Pokud takové kurzy existují:
- „Toto je cesta k sobě sama - rozhodně stojí za to!“
Sissi, jaká je tvoje oblíbená stavba?
Jako inženýra s řeckými kořeny na něj zvláště působí Akropolis v Athénách. Postavena nejjednoduššími prostředky před 2 500 lety a pořád překrásná - můžeme jen sdílet tento obdiv.
Jeho druhou oblíbenou stavbou je Burdž Chalífa - už jen pro své neuvěřitelné rozměry. My inženýři bychom měli rozhodně víc ukazovat, co umíme a co děláme. Protože na to můžeme být hrdí. Děkujeme, že jsi k nám přišel!