Architektka Zaha Hadid je pevnou součástí stavebního průmyslu. V převážně mužském prostředí si udělala jméno svými inovativními koncepty a futuristickými návrhy. Její stavby mají na celém světě milovníky i kritiky zároveň. Futuristické a promyšlené, chaotické a nepraktické?
Společně se v tomto blogovém příspěvku podíváme na život a práci skutečné legendy architektury. Co dělá její návrhy jedinečnými a co po její smrti zbylo jako inspirace pro moderní stavebnictví?
Zaha Hadid: Zrozená architektka
Zaha Hadid pochází z bohaté arabské rodiny, která své peníze vydělala prozíravými investicemi do průmyslu, obchodu a nemovitostí. Vyrůstala v západním progresivním prostředí, které jí od počátku poskytovalo velkou svobodu.
Její cesta k architektuře začala velmi brzy. Už jako dítě si plánovala přestavět svůj vlastní pokojíček a chtěla se stát architektkou. Studovala matematiku v Bejrútu a architekturu na slavném AA London, přičemž byla mimo jiné ovlivněna nastupujícím ruským konstruktivismem. Ve svém vyvoleném domově v Londýně si v roce 1980 otevřela svůj první vlastní architektonický ateliér.
V roce 1983 u ní absolvoval stáž její pozdější spolupracovník a partner, německý architekt a současný profesor architektury Patrik Schumacher. Oba spojoval velký zájem o plynulé formy: kinetické, jak je Zaha Hadid sama nazývala. Architektura v pohybu.
Futuristická estetika Zahy Hadid
Příliš nová pro stavební průmysl?
Zatímco jinde v současné architektuře ještě převládal neohistorismus a modernismus, styl Zahy Hadid obzvlášť vynikal. V plynulých tvarech jejích návrhů jsou jasně patrné vlivy jejího studia matematiky. Geometrie hrála už v jejích nejranějších dílech velkou roli.
Na mezinárodní úrovni si jí povšimli až v letech 1982/1983. S návrhem pro rekreační a odpočinkový park “The Peak Leisure Club” na svahu hory v Hongkongu se prosadila proti 600 konkurentům. S konceptem terasovitě uspořádaných horizontál, které se kříží diagonálně, dosáhla na první místo. Ale její návrh bohužel nikdy nebyl realizován, protože britská kolonie Hongkong byla krátce po soutěži předána Číně. A zdaleka to nebyl její poslední projekt, který nikdy nebyl realizován.
Přesto její koncept v roce 1988 získal místo na vlivné výstavě dekontruktivistické architektury v newyorském Museum of Modern Art – mimochodem jako jediná žena. Ačkoli byla považována za průkopnici konstruktivismu, nebyla ještě u svého vysněného stylu. Hledala totiž něco nového. Zároveň právě tato neúnavná snaha způsobovala, že mnoho projektů zůstávalo na rýsovacím prkně. Mnoha investorům se zdály její myšlenky prostě příliš výjimečné a obtížně realizovatelné.
Například za návrh kancelářské budovy na Kurfürstendamm 70 v berlínském Charlottenburgu obdržela v roce 1986 první cenu. Její koncept však nikdy tuto fázi nepřekročil, protože 2,7 m šířka základny byla pro odpovědné inženýry zřejmě příliš riskantní. Ale to nebylo nic ve srovnání s projektem ve velšském Cardiffu.
V polovině 90. let mělo být postaveno oppéra. Třikrát byl vypsán architektonický konkurs, pokaždé zvítězil návrh Zahy Hadid. A pokaždé stavební komise nakonec rozhodnutí poroty odmítla. Nedalo se to realizovat, říkali. Příliš odvážné, příliš nové. Ačkoli londýnští statikové z Arup její návrhy označili za stabilní, zůstalo při tom. A bylo to ještě horší.
Stavební komisi podpořila organizovaná novinářská kampaň proti Zahe Hadid. Podobný postup by se dal spíše očekávat od nějakého červeno-bílého německého bulvárního plátku. Špatná žurnalistika existovala zřejmě i v Anglii. Tato kampaň vrhla Zahu Hadid na několik let v její kariéře zpět. Vzdát se? Ne, to nebylo řešení.
Zaha Hadid: Vycházející hvězda na architektonickém nebi
Možná i proto trvalo tak dlouho, než se realizoval její první projekt. Až v roce 1993 bylo konečně na čase. V Německu se její návrh na hasičskou stanici továrny vitra v Weilu am Rhein prosadil proti mezinárodní konkurenci – opětovně. Jen s tím rozdílem, že její koncept byl tentokrát skutečně realizován. Ostré úhly daly stavbě dosud neporovnatelnou dynamičnost. Zatímco byla hasičská stanice ze strany odborné veřejnosti oslavována jako revoluční a ikona architektury, ozvalo se i mnoho kritických hlasů.
Objevili se skuteční kritici Hadid, kteří velmi rádi šířili nepravdivé informace. Tvrdilo se například, že hasiči si neporozuměli s šikmými stěnami, přičemž ve skutečnosti vše fungovalo naprosto bezproblémově. Kdo tam pracoval, často uváděl, že je to nejvzrušivější hasičská stanice na světě. Kde je úspěch, tam závist samozřejmě na sebe nenechá dlouho čekat. A to mělo Zahu Hadid doprovázet celý její život.
Kinetická architektura Zahy Hadid
V počátku 2000. let se realizovaly další velké projekty podle návrhů Zahy Hadid. Jedním z nich, největší projekt v Německu, bylo phaeno. Jako novodobá kosmická loď stavba z betonu a oceli od roku 2005 ční přímo vedle hlavního nádraží ve Wolfsburgu. Jen pár kroků od centra města a přímo naproti věžím slavného závodu VW na druhé straně řeky.
Zde se styl Zahy Hadid jednoznačně vyvinul. Od ostrých geometrických tvarů k plynulým pohybům podél fasády. Žádná strana phaeno ve Wolfsburgu není stejná a v závislosti na světelných podmínkách vypadá budova téměř živě. Aspoň tak živě jako její vnitřek.
Neboť návrh Zahy Hadid rozhodně neslouží běžným obchodům nebo kancelářím. Právě naopak: Zde se děti a jejich doprovod učí něco o vědě. Objevují, jak se chovají naše přírodní zákony: V phaeno hraje praxe hlavní roli.
Navzdory svým 27 000 m³ betonu nepůsobí stavba podle návrhu Zahy Hadid mohutným dojmem. Dokonce jako by se téměř vznášela a je podporována desíti kónickými betonovými sloupy. V těchto až 7 m širokých sloupech se také nacházejí místnosti, jako například vědecké kino s laserovou show.
Díky téměř jeskynní architektuře působí phaeno jak zvenčí, tak zevnitř nemohutně a nezdrcujícím dojmem, ale vytváří podle Zahy Hadid příjemnou duchovní otevřenost a pohyblivost, která podporuje kreativitu.
Zaha Hadid: Nadšení pro inovace
Při svých projektech zavítala Zaha Hadid nejen do oblasti designu, ale byla také fascinována otázkou jakým způsobem jsou budovy stavěny. Vedle samotné architektury se zajímala celý život o inovativní stavební technologie. Tak byl například v phaeno použit samozhutňující beton. Nejenže neustále hledala nové formy, ale také nové možnosti stavby.
Její zájem o technické inovace nebyl samozřejmě náhodný. Zvláště jí šlo o to, jak realizovat své vlastní – často velmi radikální – návrhy. Spolupracovala proto s renomovanými inženýry, jako byli Buro Happold nebo Arup. Společně plánovali využití nových materiálů nebo stavebních metod.
I digitální plánovací procesy jako parametrický design hrály vždy velkou roli. Vyhodnocení velkého množství dat umožnilo přesné plánování, pokud šlo o statiku, ale také akustiku, speciální prostředí nebo společenské požadavky.
Vzrůstající výkon konstrukčních programů například umožnil rychlý výpočet složitých nebo neobvyklých forem, které Zaha Hadid ráda používala. Měla totiž vyhraněnou averzi vůči pravým úhlům. Podle ní neexistovaly žádné nepostavitelné projekty, pouze návrhy, které dosud nemohly být realizovány.
Designérka Zaha Hadid
Ale Zaha Hadid nebyla pouze architektkou celým svým srdcem. Byla také aktivní jako designérka. Pro firmy po celém světě tvořila návrhy v nejrůznějších oborech. Několik zvláště zajímavých z nich vám zde krátce představíme:
- kombinaci pohovky pro milánského výrobce nábytku
- kulisovou výpravu pro světové turné Pet Shop Boys v sezóně 1999/2000
- plastovou botu v osmi barvách pro brazilského výrobce obuvi
- láhev na víno pro rakouského vinaře v omezené edici 999 kusů
- průsvitné stoly z akrylu a plexiskla s nohami, které vypadají jako stékající voda
- dvě kvalitní kolekce tapet pro Marburger Tapetenfabrik
- příbory z nerezové oceli pro firmu WMF
Zaha Hadid jako učitelka
Již na konci 80. let byla Zaha Hadid hostující profesorkou na Graduate School of Design na Harvardově univerzitě, následně na School of Architecture University of Chicago, v Hamburku, Ohiu a New Yorku.
Až do roku 2015, kdy byla z věkových důvodů emeritována z profesury na Ústavu architektury na Univerzitě užitého umění ve Vídni, vedla tam 15 let studio hadid, vienna. Během této doby inspirovala mnoho mladých architektek a architektů.
Zaha Hadid: Dědictví legendy
Život Zahy Hadid bohužel skončil poměrně nečekaně a rychle. V roce 2016 podlehla v nemocnici v Miami důsledkům infarktu. Do té doby už významně ovlivnila stavebnictví.
Nejen že v roce 2004 jako první žena obdržela nejvýznamnější ocenění v architektuře, Pritzkerovu cenu za architekturu. O pět let později, v roce 2009, jí byl od Japan Art Association udělen mezinárodní kulturní cena Praemium Imperiale.
Avšak i když hvězda Zahy Hadid na architektonickém nebi definitivně zazářila, její dědictví nezaniklo. Po její smrti převzal její dlouholetý spolupracovník Patrik Schumacher architektonickou kancelář a vede ji dodnes.
V posledních letech kancelář opakovaně nasadila AI technologii, aby optimalizovala plánovací procesy, přičemž založila i interní jednotku ZHAI (Zaha Hadid Analytics + Insights). V duchu slavné architektky Zahy Hadid, která by tento pokrokový přístup jistě velmi ráda podpořila.
Architektonická kancelář, kdysi založená Zahou Hadid, i dnes a v budoucnu realizuje zajímavé projekty na celém světě. Bez pravých úhlů, s nejnovějšími metodami stavebního průmyslu a jako vzor pro mnohé další lidi tam venku, kteří se zajímají o architekturu.
Závěr: Zaha Hadid
Nikdy předtím se žádná žena v mužském stavebnictví tak působivě neprosadila, jako Zaha Hadid. Ať se vám její návrhy líbí nebo ne – nakonec je to jako s mnoha věcmi: otázka vkusu. Její celosvětový úspěch a její hlad po nových formách a inovacích však nelze popřít.
Bez odvážných návrhů nemohou vznikat nové budovy, pro které by byly potřeba nové metody a materiály. Někde musí inovace začít a Zaha Hadid je zářivým příkladem toho, že tato cesta je sice kamenitá, ale v každém případě budovatelná.
