8564x
001681
7.1.2021

Stanovení ideální tuhosti pružiny pro příčné podpory vzpěrných prutů

Pokud je prut příčně podepřen proti vybočení vlivem tlakové osové síly, je třeba zajistit, aby příčné podepření bylo skutečně schopné zabránit vybočení. V našem příspěvku se tak budeme zabývat stanovením ideální tuhosti pružiny u příčné podpory pomocí Winterova modelu.

Ideální tuhost pružiny je podle George Wintera taková tuhost, která je zapotřebí přinejmenším k tomu, aby s ohledem na kritické zatížení hlavního prutu zcela zamezila jeho příčnému vybočení, a působila tak jako plnohodnotná podpora. Winter hovoří o „úplném ztužení“. V místě této pružné podpory má proto vzpěrnostní křivka procházet nulovým bodem, a křivka vzpěrné pevnosti má tak sama dvě nebo více vln místo jedné.

Winterův model vychází z ideálního přímého tlačeného prutu s kloubem na obou stranách, který je ve svém středu zajištěn pružnou podporou. Pro stanovení ideální tuhosti pružiny vytvořil Winter idealizovaný model, který je znázorněn na obr. 01.

Fiktivní kloub je založen na předpokladu inflexního bodu na křivce vzpěrné pevnosti se stejnými vzdálenostmi mezi podporami. Pokud jako tlakovou osovou sílu uvažujeme kritickou sílu Pe a prut se v oblasti pružné podpory posouvá o w, dostaneme po řezu na fiktivním kloubu a po ustavení momentové rovnováhy ideální tuhost pružiny Cideal.

Ze vztahu mezi tuhostí pružiny a kritickou silou lze stanovit funkci znázorněnou na obr. 02. U tuhostí pružiny menších než Cideal tak lze pozorovat tvar vybočení s příčným posunem v oblasti pružné podpory.

Kritické zatížení Pe lze stanovit pomocí přídavných modulů RSBUCK a RF-STABILITY nebo ručním výpočtem následovně.

Stanovení ideální tuhosti pružiny na konkrétním příkladu

V modelu (obr. 03) je tlačený prut (IPE 400) s klouby na obou stranách a parametry E = 21 000 kN/cm², Iz = 1 318 cm4 a L = 5 m zajištěn ve svém středu pružnou podporou.

Kritické zatížení Pe činí 1 089 kN, z čehož plyne ideální tuhost pružiny Cideal 436 kN/m pro pružnou podporu zadanou uprostřed prutu.

Stanovení stabilizační síly v pružné podpoře na příkladu vzpěrného prutu s imperfekcí

Po provedení zkoušek mezního zatížení na vzpěrných sloupech pro doplnění výše uvedené teorie bylo zjištěno, že teoreticky ideální tuhost pružiny u sloupů s geometrickými imperfekcemi nestačí.

Deformaci w z obr. 01 proto rozšíříme o počáteční deformaci w0 na wtot.

wtot = w + w0

Po ustavení momentové rovnováhy okolo fiktivního kloubu (obr. 01) platí:

P ⋅ (w + w0) = C ⋅ w ⋅ L / 2

Z toho vyplývá:

A pro Cideal = 2 ⋅ Pe / L:

Stabilizační síla Fc se určí z těchto vztahů:

Stabilizační sílu Fc tak lze stanovit na základě následujících parametrů:

Návrhová tlaková síla P = 500 kN
Vzdálenost mezi uložením a pružnou podporou L = 5,00 m
Imperfekce ve tvaru počátečního prohnutí w0 = Ltotal / 300 = 10 / 300 = 0,0333 m
Kritické zatížení Pe = 1 089 kN

Výsledkem je stabilizační síla Fc = 12,3 kN. RFEM stanoví 11,7 kN.

Závěr

Pro kontrolu správnosti stanovené tuhosti pružiny se lze podívat na výsledky z modulu RF-STABILITY. První vlastní tvar odpovídá dvouvlnové vzpěrnostní křivce procházející nulovým bodem v úrovni pružné podpory, zatímco druhý vlastní tvar představuje jednovlnová vzpěrnostní křivka s podepřením v pružné podpoře (obr. 04). Oba vykazují přibližně stejné kritické zatížení.


Autor

Pan Ackermann je kontaktní osobou pro dotazy ohledně prodeje.

Odkazy
Reference
  1. Krahwinkel, M.: Zur Beanspruchung stabilisierender Konstruktionen im Stahlbau. Düsseldorf: VDI, 2001