V programu RFEM 6 lze zděné konstrukce modelovat a posuzovat pomocí addonu Posouzení zdiva, který používá pro posouzení metodu konečných prvků. Lze v něm modelovat složité zděné konstrukce a provádět statickou a dynamickou analýzu, protože v programu je implementován nelineární materiálový model pro posouzení únosnosti zdiva a různých mechanismů porušení. Zděné konstrukce lze zadávat a modelovat přímo v programu RFEM 6 a materiálový model zdiva je možné kombinovat se všemi běžnými addony programu RFEM. Jinými slovy, lze posuzovat celé modely budov obsahujících zdivo.
Při použití přerušovaných svarů mezi kolejnicí a pásnicí je důležité zajistit, aby použitá délka svaru nepřesahovala roznášecí délku od zatížení kolem jeřábu podle rov. 6.1 v [1].
Pružné deformace konstrukčního prvku vlivem zatížení vycházejí z Hookova zákona, který popisuje lineární vztah mezi napětím a přetvořením. Jsou vratné: Po odlehčení se konstrukční prvek vrací do původního tvaru. Plastické deformace ovšem vedou k nevratným změnám tvaru. Plastická přetvoření jsou zpravidla podstatně větší než pružné deformace. Při plastickém namáhání tažných materiálů, jakým je ocel, dochází k jejich zplastizování, při němž je nárůst deformace doprovázen zpevněním. Vedou k trvalým deformacím - a v extrémních případech k porušení konstrukčního prvku.
EN 1993-1-8 nabízí uživateli v článku 4.5.3.3 možnost posoudit únosnost svaru zjednodušenou metodou. Posouzení je v tomto případě splněno, pokud je návrhová hodnota výslednice sil působících na plochu svaru menší než návrhová hodnota únosnosti svaru. Pokud bychom chtěli svar dimenzovat pro plošný model, byli bychom z povahy výpočtů MKP konfrontováni se značným množstvím výsledků. Proto v našem článku ukážeme, jak lze stanovit složky sil z modelu.
K posouzením v mezním stavu použitelnosti patří také dodržení maximální přípustné deformace. Výpočet deformace železobetonových dílců se odvíjí od toho, zda u posuzovaného průřezu dochází při uvažovaném zatížení k porušení trhlinami. Rozhodujícím parametrem v modulu RF-CONCRETE Deflect je přitom rozdělovací součinitel ζ.
Minimální konstrukční výztuž podle EN 1992-1-1, čl. 9.2.1 slouží k zajištění požadovaného chování nosné konstrukce. Má zabránit jejímu křehkému porušení. Minimální výztuž je třeba uspořádat nezávisle na velikosti skutečného namáhání.
V programu RFEM a RF‑CONCRETE se nám nabízejí různé možnosti výpočtu deformace deskového nosníku ve stavu porušení trhlinami (stav II). V našem příspěvku nastíníme metody výpočtu (V) a možnosti modelování (M). Uvedené metody výpočtu a modelování se přitom neomezují pouze na deskové nosníky. Na jejich příkladu si jen předvedeme příslušné postupy.
Koutový svar je zdaleka nejčastější typ svaru, který se používá v ocelových konstrukcích. Jak se uvádí v EN 1993‑1‑8, 4.3.2.1 (1) [1], koutové svary lze použít na spoje částí, jejichž natavené plochy svírají úhel mezi 60° a 120°.
Pokud se ohybové zatížení křehkého nosníku (nevyztuženého betonového nosníku) zvýší pomocí ohybové únosnosti, konstrukce reaguje porušením průřezu a prut se rozdělí na dvě části. Místo porušení náhle ztrácí v okamžiku lomu schopnost přenášet ohybový moment. Zároveň ale ztrácí kritické místo v důsledku rozpadu na dvě části možnost přenášet také jiné druhy sil, například normálové síly.
Kromě posouzení železobetonu podle EN 1992-1-1 lze v přídavném modulu RF-/FOUNDATION Pro provést geotechnická posouzení podle EN 1997-1. V přídavném modulu RF-/FOUNDATION Pro se provede posouzení přípustného tlaku v základové spáře jako posouzení únosnosti při porušení základové půdy. Wird als Nationaler Anhang CEN ausgewählt, stehen dem Anwender zwei Möglichkeiten für die Definition des Grundbruchwiderstandes zur Verfügung. Zum einen kann der zulässige charakteristische Wert der Sohlspannung σRk vom Benutzer direkt vorgegeben werden. Zum anderen besteht auch die Möglichkeit der analytischen Ermittlung der zulässigen Bodenpressung nach [1] Anhang D.