Odpověď:
Dále jsou shrnuté nejčastější příčiny:
1. Singularity
Singularity se vyznačují soustředěním výsledných napěťových hodnot v omezené oblasti. Jsou podmíněné metodikou MKP. Teoreticky se přitom tuhost a/nebo namáhání v nekonečné velikosti soustředí v nekonečně malé oblasti. Proto se vyskytují singularity zvláště na bodových podporách, místech působení zatížení, v konvexních rozích nebo v oblasti skokových změn tuhosti.
Pokud se výsledná hodnota špičky napětí zvětší a plocha této napěťové špičky zmenší v případě jemnější sítě KP, pravděpodobnost vzniku singularity je vyšší.
Doporučení k řešení míst singularity jsou obsažená například v následujících článcích naší databáze znalostí:
2. Nereálná definice podpory
Tuhé podpory (nekonečně tuhé podpory) jsou v mnoha případech spíše nereálné. Proto se doporučuje modelovat podpory jako pružné podepření. V takovém případě by měla být zejména tuhost sousedních konstrukčních prvků odhadnuta reálně.
Ke kontrole se hodí průběh deformace, případně s velkým nadvýšením, a zobrazení podporových reakcí resp. kontaktních napětí. Pro lepší přehled by měly být používány co nejjednodušší zatížení.
3. Nesprávné zadání směru/nesprávně definované nelinearity
Chyba v definici směru, například zatížení, kloubů na koncích prutu nebo liniových resp. plošných uvolnění je často příčinou nereálného chování. Zvláště při použití lokálních nebo natočených souřadných systémů jako referenčních systémů je důležité věnovat pozornost správné definici. Typickými příklady jsou nesprávně definované nelinearity u podpor, které jsou neúčinné při tahu nebo tlaku.
Nesprávně definovaná zatížení je možné snadno zjistit zobrazením zatížení. Zatížení použitá pro výpočet je možné snadno zobrazit v navigátoru Výsledky pomocí volby "Průběh zatížení".
Také nepřesnosti při modelování mohou vést k nesprávným definicím směru. Například při importu souboru dxf může dojít k nepřesnostem v modelu, například u uzlů, které nejsou na sobě, nebo u linií, které jsou vůči sobě vychýlené.
Velmi užitečná při řešení minimálních nepřesností je funkce "Regenerovat model".
Nesprávně definované klouby a uvolnění je možné ve většině případů rozpoznat podle průběhu deformace a vnitřních sil. Opět by zde pro kontrolu mělo být pracováno s jednoduchými zatíženími.
4. Model neodpovídá realitě
Často se stává, že v modelu konstrukce ještě nebyly dostatečně přesně zohledněné všechny vnější nebo vnitřní vlivy. Podpory nebo podpůrné konstrukční prvky nebyly eventuálně namodelované, nebo byly namodelovány na nesprávném místě. Důležitý je také reálný odhad tuhosti sousedních konstrukčních prvků. Pokud došlo k nadhodnocení nebo podhodnocení, tak se přenos zatížení v modelu významně změní.
Pomocí průběhu deformace, případně s velkým nadvýšením, je zde ovšem možné provést jednoduchou kontrolu.
Následující otázky mohou se znalostí reálné konstrukce vést k řešení: Je velikost deformací reálná? Je průběh deformací kvalitativně v souladu s mými očekáváními?
V následujícím článku databáze znalostí je představený vhodný příklad:
.png?mw=600&hash=49b6a289915d28aa461360f7308b092631b1446e)
