V vypočetních parametrech programů RFEM 5 a RSTAB 8 se pod záložkou Globální parametry výpočtu nacházejí vstupní pole Počet úrovní zatížení pro zatěžovací stavy/ kombinace zatížení. Tyto dva vstupy řídí numerické postupné nanášení definovaných okrajových podmínek zatížení v příslušných zatěžovacích stavech a kombinacích zatížení. Přitom reciproká hodnota vstupu popisuje zlomek zatížení.
Řešení pak nanáší v takzvaných úrovních zatížení definované zlomky zatížení postupně, dokud nedosáhne plného zatížení na model. V jednotlivých úrovních zatížení se pokouší řešitel rovnic v rámci maximálně povolených iterací najít rovnováhu a tím předat vhodné počáteční hodnoty pro další úroveň zatížení.
Obrazně si lze představit, že řešení shromažďuje kompletní zatížení zatěžovacího stavu nebo kombinace zatížení v „konevce“ a po částech ho lije na model sbírající zatížení. Počet úrovní zatížení zde koreluje s rychlostí nanášení. Tato rychlost není chápána jako reálný časový parametr, ale čistě numericky.
Důležité: Postupné nanášení zatížení má vliv pouze u nelineárních nosných systémů. Obvykle přináší s rostoucím počtem úrovní zatížení odpovídající vyšší kvalitu výsledků. Základním cílem této metody je najít v jednotlivých úrovních zatížení mikrokonvergenci k zadání nových kvalitních počátečních hodnot pro další úroveň zatížení a tím nakonec dosáhnout makrokonvergence pro celý zatěžovací stav.
