Program RFEM 6 pro statické výpočty tvoří základ modulárního softwarového systému. Hlavní program RFEM 6 slouží k zadávání konstrukcí, materiálů a zatížení u rovinných i prostorových konstrukčních systémů, které se skládají z desek, stěn, skořepin a prutů. Program umožňuje vytvářet smíšené konstrukce, stejně jako modelovat tělesa a kontaktní prvky.
RSTAB 9 je výkonný program pro analýzu 3D prutových konstrukcí, který statikům pomáhá vyhovět požadavkům moderního stavebního inženýrství a odráží nejnovější trendy v oboru.
Jste často příliš dlouho zaměstnáni výpočtem průřezů? Software Dlubal a samostatný program RSECTION vám usnadní práci stanovením a analýzou napětí pro různé průřezy.
Víte vždy, odkud vítr vane? Ve směru inovace, samozřejmě! S RWIND 2 máte k dispozici program, který využívá digitální větrný tunel pro numerickou simulaci proudění větru. Program toto proudění aplikuje na libovolné geometrie budov a stanoví zatížení větrem působící na jejich povrch.
Hledáte přehled oblastí zatížení sněhem, větrem a zemětřesením? Pak jste zde správně. Mapy oblastí zatížení umožňují rychle a snadno stanovit oblasti zatížení sněhem, větrem a zemětřesením podle Eurokódu a dalších mezinárodních norem.
Chcete si vyzkoušet sílu programů Dlubal? Je to vaše příležitost! S bezplatnou 90denní plnou verzí si můžete všechny naše programy plně otestovat.
Pro posouzení stability libovolných průřezů jsou zvlášť vhodné přídavné moduly RF-/STEEL EC3 Warping Torsion (rozšíření modulu RF-/STEEL EC3) a modul RF-/FE-LTB (samostatný modul).
Na základě vypočítané hodnoty kritického boulení lze stanovit kritická zatížení a provést posouzení podle teorie druhého řádu.
V programu RFEM 6 máme dvě možnosti, jak zadat vzpěrné délky. Nejdříve v dialogu Upravit prut přejděte do záložky "Typy pro posouzení". Za druhé vytvořte novou definici vzpěrných délek.
Za třetí nastavte, zda se má pružný kritický moment počítat metodou vlastních čísel nebo podle kapitoly F z AISC. Za čtvrté přejděte do záložky "Uzlové podpory a vzpěrné délky". V této záložce jsou k dispozici dvě různé metody.
Metoda 1: Uzlové podpory
U prutu č. 1 v připojeném modelu lze pro tento sloup vidět, jak jsou zadány vzpěrné délky pro počáteční, koncový a mezilehlé uzly. Nejdříve klikněte na Vybrat prut nebo sadu prutů a poté vyberte prut. Tím se v tabulce aktivují mezilehlé uzly na prutu. Zkontrolujte, zda se uzel může pohybovat ve směru y/z (hlavní osy) a otáčet okolo lokální osy x (kroucení) a okolo osy z (klopení).
Volby pro zadání deplanace (ω) upraví vzpěrnou délku pro klopení, podobně jako v případě rotačního vetknutí osy z. Pro výpočty podle Kap. F lze deplanaci plně omezit nebo uvolnit. Pro výpočty vlastních čísel je kromě možnosti úplného omezení nebo uvolnění také možnost nastavit částečnou fixaci s konstantou deplanační tuhosti.
Horní a dolní pásnici lze vetknout odděleně zafixováním osy y a uvolněním (odškrtnutím) Vetknutí okolo lokální osy x (kroucení).
Metoda 2: Součinitele „K“ a absolutní hodnoty
U prutu č. 5 v připojeném modelu lze pomocí součinitelů vzpěrných délek definovat přímo nevyztuženou délku a/nebo použít příslušné podmínky na konci prutu. Pro přímé upravení nevyztužených délek lze místo použití uzlů na prutu (metoda 1) zadat součinitele "K" ručně v tabulce níže. Nebo lze zadat přímo absolutní hodnoty zaškrtnutím možnosti "Absolutní hodnoty". Poté je možné ručně zadat také nevyztuženou délku. Tuto metodu je vhodné použít v případě, že na prutu nejsou žádné mezilehlé uzly.
Přednastavené návrhové situace (NS1 a NS2) nezahrnují seizmické kombinace zatížení. Chcete-li přidat seizmické KZ, přidejte nové návrhové situace typu „Odstavec 2.3 (LRFD), 6 a 7“ a/nebo „Odstavec 2.4 (ASD), 8 až 10“ (obrázek 1).
V záložce Kombinace zatížení se zobrazí vygenerované seizmické kombinace zatížení.
1) Přednastavený součinitel ortogonální kombinace je 0,3 (30%). Tuto hodnotu je možné změnit v Upravit parametry vydání v dialogu Zatěžovací stavy a kombinace (obrázek 1).
2) V záložce Zatěžovací stavy vytvořte seizmické zatěžovací stavy ve směru X a Y s Qe jako kategorií účinků. V záložce Další nastavení zadejte směr (obrázek 2)
3) V záložce Návrhové situace vyberte tlačítko Upravit generátor kombinací. V záložce Standardní možnosti zkontrolujte, zda je aktivována možnost Uvažovat ortogonální kombinace (obrázek 3).
4) Vygenerované KZ včetně těch se součinitelem ortogonální kombinace se zobrazí v záložce Kombinace zatížení (obrázek 4).
V normě EN 1991-3 jsou skupiny zatížení 1 až 10 uvedené v tabulce 2.2. Tyto je třeba dát naroveň s označením tříd v našem softwaru.
Klasifikace do kategorií A až E představuje klasifikaci specifickou pro programy Dlubal.
V článku z naší databáze znalostí (viz odkazy níže) je uvedeno, že kombinatorika (třídy A až D) by měla být použita pro předběžné posouzení jeřábových nosníků. U nosné konstrukce (konzoly, sloupy, nosníky) nelze tuto kombinatoriku použít.
Ve vašem modelu by byla zatížení na podporách z výpočtu jeřábové dráhy zohledněna pouze v kategorii E.
Standardně je možnost Smyková rovina v závitu aktivována a pro posouzení smyku šroubu se zohlední nižší pevnost podle zvolené návrhové normy.
Jmenovité smykové pevnosti pro šrouby jsou v AISC uvedeny v tabulce J3.2. Například šroub skupiny A (např. A325) má jmenovitou smykovou pevnost 54 ksi (372 MPa), pokud závity nejsou vyloučeny ze smykových rovin. Pro použití vyšší pevnosti 68 ksi (469 MPa) je možné zrušit zaškrtnutí této volby a vyloučit závity ze smykových rovin.