Při definování vzpěrných délek v programu RFEM 6 máte dvě možnosti. Nejprve upravte prvek a přejděte na záložku "Typy posouzení". Poté vytvořte novou definici vzpěrných délek.
Poté nastavte, zda chcete kritický moment vypočítat podle metody vlastních čísel nebo podle kapitoly F normy AISC. Za čtvrté, přejděte na záložku "Uzlové podpory a vzpěrné délky". Na této záložce jsou k dispozici dvě různé metody, které lze použít.
Metoda 1: Uzlové podpory
S odkazem na prut č. 1 v přiloženém modelu můžete u tohoto sloupu vidět, jak jsou definovány efektivní délky pro počáteční, koncové a mezilehlé uzly. Nejprve klikněte na Vybrat prut nebo Sada prutů a poté vyberte prut. Tím se aktivují mezilehlé uzly po délce prutu v tabulce. Dále zkontrolujte, zda se uzel může pohybovat v ose y/z (slabá/silná osa), otáčet se kolem své lokální osy x (kroucení) a kolem své lokální osy z (LTB).
Možnosti zadání deplanace (ω) upraví efektivní délku pro klopení, podobně jako omezení otáčení kolem osy z. Pro výpočty ch. F lze deplanaci zcela omezit nebo uvolnit. Pro výpočty vlastních čísel existuje kromě možnosti úplného omezení nebo uvolnění také možnost nastavit částečné zafixování pomocí konstanty pružnosti deplanace.
Horní a dolní pásnice lze také omezit samostatně fixací osy y a uvolněním (odškrtnutím) omezení otáčení kolem místní osy x (kroucení) pro jeden z konců prutu.
Metoda 2: Faktory "K" a absolutní hodnoty
S odkazem na prut č. 5 v přiloženém modelu lze faktory vzpěrné délky použít k přímému definování délky bez ztužení a/nebo k použití příslušných podmínek na koncích prutu. Chcete-li upravit délky bez ztužení přímo namísto použití uzlů po prutech (metoda 1), lze faktory "K" zadat ručně do tabulky níže. Nebo lze zadat "absolutní hodnoty" výběrem možnosti "Absolutní hodnoty". Poté lze ručně zadat samotnou délku bez ztužení. Tato metoda se nejlépe používá, pokud na prutu nejsou v současné době žádné mezilehlé uzly.
