Existují dvě možnosti, jak definovat účinné délky v RFEM 6. Nejprve upravte prut a přejděte na kartu „Typy návrhů“. Za druhé, vytvořte novou definici účinných délek.
Za třetí, určete, zda si přejete spočítat kritický moment podle metodou vlastních čísel nebo kapitoly F z AISC. Za čtvrté, přejděte na kartu „Uzlové podpory a účinné délky“. V rámci této karty existují dvě různé metody, které lze použít.
Metoda 1: Uzlové podpory
Odkaz na prut č. 1 v přiloženém modelu, pro tento sloup můžete vidět, jak jsou definovány účinné délky pro počáteční, koncový a střední uzel. Nejprve klikněte na Vybrat prut nebo soubor prutů a poté vyberte prut. Tím se v tabulce aktivují střední uzly podél délky prutu. Dále zkontrolujte, zda se uzel může pohybovat v ose y/z (slabá/silná osa), otáčet kolem své lokální x-osy (torze) a kolem své lokální z-osy (LTB).
Možnosti vstupu kroucení (ω) upraví účinnou délku pro LTB, podobně jako otáčení kolem z-osy. Pro výpočty kap. F může být kroucení plně zadrženo nebo uvolněno. Pro výpočty vlastních čísel, kromě plně zadržované nebo uvolněné možnosti, existuje také schopnost nastavit částečné uvolnění s konstantou pružiny kroucení.
Horní a dolní příruby lze také zadržet samostatně fixováním osy y a uvolněním (zrušením zaškrtnutí) otáčení kolem lokálního zadržení kolem x-osy (torze) pro jeden konec prutu.
Metoda 2: Faktory „K“ a absolutní hodnoty
Odkaz na prut č. 5 v přiloženém modelu, faktory účinné délky mohou být použity k přímému definování délky bez ztužení a/nebo aplikaci vhodných podmínek na konci prutu. Pro přímé úpravy délek bez ztužení namísto využití uzlů na prutu (Metoda 1) lze ručně zadat faktory „K“ do tabulky níže. Nebo lze zadat „Absolutní hodnoty“ výběrem možnosti „Absolutní hodnoty“. Poté lze délku bez ztužení zadat ručně. Tato metoda je nejlepší, pokud nejsou na prutu aktuálně přítomny žádné střední uzly.
