Program RFEM 6 pro statické výpočty tvoří základ modulárního softwarového systému. Hlavní program RFEM 6 slouží k zadávání konstrukcí, materiálů a zatížení u rovinných i prostorových konstrukčních systémů, které se skládají z desek, stěn, skořepin a prutů. Program umožňuje vytvářet smíšené konstrukce, stejně jako modelovat tělesa a kontaktní prvky.
RSTAB 9 je výkonný program pro analýzu 3D prutových konstrukcí, který statikům pomáhá vyhovět požadavkům moderního stavebního inženýrství a odráží nejnovější trendy v oboru.
Jste často příliš dlouho zaměstnáni výpočtem průřezů? Software Dlubal a samostatný program RSECTION vám usnadní práci stanovením a analýzou napětí pro různé průřezy.
Víte vždy, odkud vítr vane? Ve směru inovace, samozřejmě! S RWIND 2 máte k dispozici program, který využívá digitální větrný tunel pro numerickou simulaci proudění větru. Program toto proudění aplikuje na libovolné geometrie budov a stanoví zatížení větrem působící na jejich povrch.
Hledáte přehled oblastí zatížení sněhem, větrem a zemětřesením? Pak jste zde správně. Mapy oblastí zatížení umožňují rychle a snadno stanovit oblasti zatížení sněhem, větrem a zemětřesením podle Eurokódu a dalších mezinárodních norem.
Chcete si vyzkoušet sílu programů Dlubal? Je to vaše příležitost! S bezplatnou 90denní plnou verzí si můžete všechny naše programy plně otestovat.
Důvodem je, že účinné délky nebo vzpěrné délky prutů a sad prutů se liší. Zatímco u prutů se pro posouzení stability používá skutečná délka, u sad prutů délka souhrnných prutů.
Příklad
Rám znázorněný na Obrázku 1 se skládá z vodorovného nosníku, který je rozdělen do čtyř stejně dlouhých prutů. Kromě toho se pro tyto čtyři pruty vytvoří sada prutů. Pro posouzení stability se v obou případech použije metoda náhradního prutu.
Pro posouzení prutů program počítá vždy s délkou 1,00 m. Naproti tomu sada prutů má délku 4,00 m (viz Obrázek 02). Tento rozdíl v délce jistě ovlivňuje posouzení stability, což znamená, že se liší také využití (viz Obrázek 03).
Kromě toho se nedoporučuje počítat všechny pruty a sady prutů v jednom návrhovém případu, protože to vede k nesprávným výsledkům.
Pro posouzení stability libovolných průřezů jsou zvlášť vhodné přídavné moduly RF-/STEEL EC3 Warping Torsion (rozšíření modulu RF-/STEEL EC3) a modul RF-/FE-LTB (samostatný modul).
Na základě vypočítané hodnoty kritického boulení lze stanovit kritická zatížení a provést posouzení podle teorie druhého řádu.
Standardně je možnost Smyková rovina v závitu aktivována a pro posouzení smyku šroubu se zohlední nižší pevnost podle zvolené návrhové normy.
Jmenovité smykové pevnosti pro šrouby jsou v AISC uvedeny v tabulce J3.2. Například šroub skupiny A (např. A325) má jmenovitou smykovou pevnost 54 ksi (372 MPa), pokud závity nejsou vyloučeny ze smykových rovin. Pro použití vyšší pevnosti 68 ksi (469 MPa) je možné zrušit zaškrtnutí této volby a vyloučit závity ze smykových rovin.
Spoj s příložkami užívající čelních desek lze snadno vytvořit pomocí šablony „Plech na plech“ z databáze komponent (obrázek 1).
U spoje s příložkami bez čelních desek lze konfiguraci vytvořit ručně přidáním jednotlivých komponent (obrázek 2).
Konfigurace obsahuje následující komponenty. Každou komponentu lze jednoduše smazat nebo zkopírovat kliknutím pravým tlačítkem myši na komponentu.
Pomocí „Ořezu prutu“ a „Pomocné roviny“ je třeba vytvořit malou mezeru. Mezera se rozdělí mezi dva pruty (tj. mezera 1/16” se použije jako posun 1/32” na každý prut).
Případně si můžete stáhnout vzorový model „AISC Splice Connection“ a uložit ho jako uživatelskou šablonu (obrázek 3).
Pro vytvoření imperfekce na základě vlastního tvaru je třeba Addon Stabilita konstrukce . S ním lze určit vlastní tvary pro zatěžovací stav nebo kombinaci zatížení na základě jejich normálových sil. Výsledný vlastní tvar lze po vytvoření imperfekčního stavu vybrat a zvětšit. Postup ukazuje video.
Součinitel spolehlivosti Ω nebo součinitel únosnosti Φ v kapitole E až H jsou použitelné pouze pro průřezy, které splňují omezení uvedená v tabulce B4.1-1. Pro všechny ostatní průřezy, které překračují některou z mezních hodnot, se použije vyšší součinitel spolehlivosti Ω nebo nižší součinitel únosnosti Φ podle odstavce A1.2(C). V programu RFEM je toto omezení přednastaveno. Toto nastavení má uživatel možnost deaktivovat v Konfiguraci mezního stavu únosnosti.
Mezi profily, které lze posuzovat v programu RFEM, patří tvary C, Z, L, I (dvojité C-profily spojené stojinami k sobě), kloboukové, obdélníkové a kruhové duté profily. V příkladu na obrázku 2 splňuje průřez 8ZS2,75 x 105 meze použitelnosti.
U obecných/složitých průřezů, jako je průřez sigma použitý v příkladu III-14 v AISI D100-17 (viz obrázek 3), se automaticky použijí konzervativnější součinitele. V důsledku toho se pro posouzení v programu RFEM použije Φc = 0,80. Manuální výpočet však ukazuje, že průřez sigma splňuje meze použitelnosti a lze tedy použít Φc = 0,85.
V addonu Posouzení ocelových konstrukcí lze U-profily, C-profily, úhelníky a Z-profily z normy AISI D100-17 posuzovat podle normy AISI S100.
Také lze podle AISI S100 posuzovat všechny obdélníkové a kulaté HSS AISC průřezy. Tato možnost se nastavuje v sekci Konfigurace mezního stavu únosnosti pro Posouzení ocelových konstrukcí.