Součinitel kritického zatížení udává, jakým součinitelem je třeba vynásobit zatížení, aby při něm konstrukce ztratila stabilitu (vybočila).
Součinitel kritického zatížení se stanoví interně na základě přírůstků zatížení. Výsledný součinitel zatížení je součinitelem kritického zatížení, pokud již program pro danou konstrukci nemůže najít rovnovážný stav na deformovaném systému pro daný stav zatížení (= stává se nestabilní).
Na rozdíl od řešení problému pomocí vlastních čísel (jako v RSBUCK a RF-STABILITY) lze tímto postupem optimálně zohlednit i jiné nelinearity konstrukce (například neúčinné podpory, neúčinné pruty atd.).
Výpočet součinitele kritického zatížení lze nastavit v záložce „Parametry výpočtu“ u každého zatěžovacího stavu a u každé kombinace zatížení. Pro vlastní iterační proces je třeba zadat počáteční součinitel zatížení k0 a přírůstek součinitele zatížení Δk. Dále lze proces přesněji zadat zjemněním posledního přírůstku zatížení, zadáním podmínky zastavení a použitím počátečního zatížení.
Jakmile program již nenachází rovnováhu pro součinitel zatížení 1,0 a počáteční součinitel zatížení je < 1,0 (není nestabilní), nezobrazí se žádný výsledek kvůli chybějícím vnitřním silám a deformacím v přírůstku zatížení 1,0.
Vhledem k tomu, že součinitel kritického zatížení může extrémně prodloužit čas výpočtu kvůli iteracím, měla by se tato funkce nastavit jen u požadovaných zatěžovacích situací (ZS, KZ).
.png?mw=600&hash=49b6a289915d28aa461360f7308b092631b1446e)
