Další příčinou nestabilních modelů jsou neúčinné podpory nebo podloží. Má-li se například spočítat budova s neúčinnou podporou nebo podložím, je většinou sytém při výpočtu zatěžovacích stavů se zatížením větrem nestabilní. Tomu lze předejít tím, že jednotlivé zatěžovací stavy se nepočítají samostatně, ale vždy společně s vlastní tíhou v jedné KZ.
Také příliš poddajné systémy mohou v jedné KZ vést k nestabilitě. Pokud je zatížení na daný průřez nebo tloušťku plochy velké tak, že nelze nalézt rovnovážný stav pro deformovaný systém, výpočet se také přeruší.
To lze zkontrolovat výběrem Geometricky lineárního výpočtu pro problematické kombinace zatížení v menu „Výpočet“ → „Parametry výpočtu“ → záložka „Kombinace zatížení“. Už podle lineárního výpočtu je obvykle deformace příliš velká a tím pádem musí být zvětšený rozměr konstrukce.
Dojde‑li k nestabilitě i při dodržení výše uvedených bodů, bude pravděpodobně příčinou chyba v modelování. V takovém případě lze použít v menu „Nástroje“ → „Kontrola modelu“ a zkontrolovat, zda nejsou v modelu identické uzly, překrývající se linie/pruty nebo křížící se nespojené linie/pruty. Zejména v případě importovaných modelů se často stává, že jsou prvky nespojené vlivem nepřesností zaokrouhlování. Také okrajové podmínky, jako jsou klouby na koncích prutů a podpory, by měly být prověřeny.
.png?mw=600&hash=49b6a289915d28aa461360f7308b092631b1446e)
