V našem dřívějším příspěvku na toto téma jsme se zabývali nestabilitami, které se mohou vyskytnout, pokud použijeme tahové pruty. Příklad, který jsme si ukázali, se dotýkal především vyztužení stěn. Chybová hlášení, kterými nás program upozorňuje na nestabilitu, se mohou ovšem také týkat uzlů v oblasti nosníků. Zvláště náchylné jsou k tomu příhradové nosníky a příhradové nosníky. Co zde způsobuje nestabilitu?
Diagonály ztužení jsou většinou typu „Tahový prut”. Zde je třeba neopomenout několik zvláštností, které často u pravidelných, symetrických konstrukcí a výhradně svislých zatížení vedou k chybovým hláškám typu: 'Model je nestabilní v uzlu 20. Volný pohyb ve směru Y."
Program RFEM již nějakou dobu umožňuje ortotropní plastickou analýzu na základě kritéria plasticity Tsai‑Wu. Modulem zpevnění Ep,x nebo Ep,y lze zohlednit zpevnění materiálu při iteračním výpočtu.
V programu CRANEWAY se pro posouzení svarů na únavu a také pro nosník jeřábové dráhy podle německé národní přílohy a od třídy poškození S3 používá excentrické zatížení kola ve výši 1/4 šířky hlavy kolejnice.
Sedání konstrukce může mít vliv také na sousední stavby. Modul RF-SOILIN nabízí drobnou funkci, která umožňuje zohlednit účinky přitížení u oddělených základových desek.
Pro posouzení mezního stavu únosnosti se podle EN 1998-1, čl. 2.2.2 a 4.4.2.2 vyžaduje výpočet zohledňující účinky druhého řádu (účinek P-Δ). Tento účinek nemusí být zohledněn pouze tehdy, pokud je součinitel citlivosti mezipodlažního posunu θ menší než 0,1.
Pro posouzení mezního stavu únosnosti se podle EN 1998-1, čl. 2.2.2 a 4.4.2.2 [1] vyžaduje výpočet zohledňující teorii druhého řádu (P-Δ účinek). Tento účinek nemusí být zohledněn pouze tehdy, pokud je součinitel citlivosti mezipodlažního posunu θ menší než 0,1.