Klopení (LTB) je jev, ke kterému dochází, pokud je nosník nebo prut namáhán ohybem a tlačená pásnice není dostatečně bočně podepřena. To vede ke kombinaci bočního posunu a kroucení. Jedná se o kritický faktor při posouzení konstrukčních prvků, zejména u štíhlých nosníků a nosníků.
V modulu RF-/DYNAM Pro je nyní možné zachovat stávající výsledky. Pokud například pracujeme s několika dynamickými zatěžovacími stavy, je nyní možné vypočítat nebo změnit jednotlivé dynamické zatěžovací stavy se zachováním výsledků těch nezměněných.
Norma ASCE 7-22 [1], čl. 12.9.1.6 stanoví, kdy by se měly zohlednit účinky P-delta při provádění modální analýzy spektra odezvy pro seizmické posouzení. V NBC 2020 [2], čl. 4.1.8.3.8.c je uveden pouze krátký požadavek na zohlednění účinků počátečního naklonění v důsledku interakce tíhových sil s deformovanou konstrukcí. Proto mohou nastat situace, kdy je třeba při seizmickém posouzení zohlednit účinky druhého řádu, známé také jako P-delta.
Addon Posouzení dřevěných konstrukcí umožňuje posuzovat dřevěné sloupy metodou ASD (pomocí dovolených napětí) podle normy 2018 NDS. Přesný výpočet únosnosti v tlaku a součinitelů přizpůsobení dřevěných prutů je důležitý pro návrh a posouzení bezpečnosti. V následujícím příspěvku ověříme maximální kritickou pevnost ve vzpěru v addonu Posouzení dřevěných konstrukcí krok za krokem pomocí analytických rovnic podle NDS 2018 včetně součinitelů přizpůsobení v tlaku, upravené návrhové hodnoty pevnosti v tlaku a konečného využití.
Programy RWIND 2 a RFEM 6 lze nyní použít pro výpočet zatížení větrem z experimentálně naměřených tlaků od větru na plochách. V zásadě jsou k dispozici dvě interpolační metody pro rozložení tlaků měřených v izolovaných bodech po plochách. Vhodnou metodou a nastavením parametrů lze dosáhnout požadovaného rozdělení tlaku.
Aby bylo možné použít například zatížení větrem na kruhový válec, jak je to stanoveno v normě ČSN EN 1991‑1‑4, odstavec 7.9, je nutný následující postup.
Národní parametry EN 1992-1-1 pro každou zemi lze exportovat z programů RF-/CONCRETE, RF-/CONCRETE Columns a RF-/FOUNDATION Pro. K dispozici jsou přitom rozhraní na MS Excel a CSV. V případě exportu národních parametrů lze tyto parametry například v MS Excelu upravit a přehledně zobrazit případné rozdíly mezi jednotlivými národními přílohami (viz obrázek).
Výměna dat mezi programy RFEM 6 a Allplan může probíhat prostřednictvím souborů různých formátů. V tomto příspěvku popíšeme výměnu dat pro vypočítanou výztuž plochy pomocí rozhraní ASF. Hodnoty pro výztuž z programu RFEM tak můžete zobrazit v programu Allplan jako izočáry výztuže nebo barevné obrázky výztuže.
Programy RFEM a RSTAB nabízejí široké možnosti výběru. V některých předchozích příspěvcích jsme již popsali výběr pomocí "Speciálního výběru" nebo tabulek.
V addonu Posouzení ocelových konstrukcí v programu RFEM 6 jsou k dispozici tři typy momentových rámů (běžné, dočasné a speciální). Výsledek seizmického posouzení podle AISC 341-22 je rozdělen do dvou částí: požadavky na pruty a požadavky na spoje.
Někdy je nutné otočit grafické zobrazení v tiskovém protokolu. Aby se také správně zobrazily výsledné hodnoty, můžete výsledky natočit o příslušný úhel pomocí dialogu Vlastnosti zobrazení. Dies erfolgt, wie in den Anzeigeeigenschaften üblich, getrennt voneinander für die Bildschirmansicht und für das Ausdruckprotokoll.
Při modelování konstrukcí a zatížení se může někdy stát, že vzniknou chyby zadání nebo vadné objekty v důsledku následných úprav, posunů a vylepšení v modelu konstrukce.
Se zavedením grafiky OSG pro zobrazení existující výztuže v modulu RF-CONCRETE (Members) lze také vybrat položku výztuže přímo v grafickém okně. Po kliknutí pravým tlačítkem myši se otevře místní nabídka, v níž lze vybranou položku výztuže upravovat, zkopírovat nebo smazat.
Programy RFEM a RSTAB nabízejí možnost vytvářet národní přílohy s uživatelsky definovanými dílčími a kombinačními součiniteli. Lze je také přenášet do jiných počítačů.
Vytvoření validačního příkladu pro výpočetní dynamiku tekutin (CFD) je rozhodujícím krokem pro zajištění přesnosti a spolehlivosti výsledků simulace. Tento proces zahrnuje porovnání výsledků CFD simulací s experimentálními nebo analytickými daty z reálných scénářů. Cílem je prokázat, že CFD model může věrně simulovat modelované fyzikální jevy. Tento návod popisuje základní kroky při vytváření validačního příkladu pro CFD simulaci, od výběru vhodného fyzikálního scénáře až po analýzu a porovnání výsledků. Pečlivým dodržováním těchto kroků mohou inženýři a výzkumní pracovníci zvýšit hodnověrnost svých CFD modelů a připravit cestu pro jejich efektivní použití v různých oblastech, jako je aerodynamika, letecký průmysl nebo environmentální studie.