V addonu programu RFEM Posouzení železobetonových konstrukcí umožňuje provést posouzení stěn a stropů na požární odolnost zjednodušenou tabulkovou metodou (EN 1992-1-2, Kapitola 5.4.2 a Tabulka 5.8 a 5.9) ze železobetonu.
Otvory s určitou plochou můžete při výpočtu modelu budovy zanedbat. Tuto funkci lze aktivovat v globálním nastavení pro podlaží budovy. Zobrazí se upozornění, že otvory byly zanedbány.
V addonu Posouzení železobetonových konstrukcí máte možnost definovat stávající svisle orientovanou smykovou výztuž na protlačení. To se pak zohlední při posouzení na protlačení.
Stavět metodou cihla na cihlu má ve stavebnictví dlouhodobou tradici. Addon Posouzení zdiva vám umožňuje posuzovat zdivo metodou konečných prvků. Jeho vývoj probíhal v rámci výzkumného projektu DDMaS – Digitizing the design of masonry structures (digitalizace návrhu zděných konstrukcí). Materiálový model zde simuluje nelineární chování kombinace cihel a malty s využitím makromodelování. Chcete se dozvědět více?
Výsledky můžete obvyklým způsobem zobrazit v navigátoru Výsledky. Kromě toho se vám informace o jednotlivých podlažích zobrazí v dialogu addonu. Máte tak vždy dobrý přehled.
Pro použití Modelu budovy máte dvě možnosti. Můžete ho vytvořit na začátku modelování konstrukce nebo ho aktivovat později. Přímo v Modelu budovy pak můžete definovat podlaží a manipulovat s nimi.
Při manipulaci s podlažími můžete jejich konstrukční prvky pomocí různých možností upravovat nebo zachovat.
Program RFEM udělá část práce za vás. Například automaticky generuje výsledkové řezy, takže si můžete snadno ušetřit spoustu výpočtů.
Smykové stěny a stěnové nosníky v modelu budovy máte k dispozici jako samostatné objekty v addonech pro posouzení. To umožňuje rychlejší filtrování objektů ve výsledcích a také lepší dokumentaci ve výstupním protokolu.
Modální součinitel důležitosti (MRF) vám může pomoci posoudit, jak dalece se jednotlivé konstrukční prvky podílejí na vlastním tvaru. Výpočet je založen na relativní pružné deformační energii každého jednotlivého konstrukčního prvku.
Pomocí MRF je možné rozlišovat mezi lokálními a globálními vlastními tvary. Pokud má několik prutů výrazných MRF (např. > 20 %), je nestabilita celé konstrukce nebo její části velmi pravděpodobná. Pokud je naproti tomu součet všech MRF pro vlastní tvar přibližně 100 %, lze očekávat lokální stabilitní problém (např. vybočení jednoho prutu).
Kromě toho lze pomocí MRF stanovit kritická zatížení a náhradní vzpěrné délky jednotlivých konstrukčních prvků (např. pro posouzení stability). Vlastní tvary, pro které má určitý prut malé hodnoty MRF (např. <20 %), lze v této souvislosti zanedbat.
MRF se zobrazí pro vlastní tvar v tabulce výsledků pod položkou Posouzení stability --> Výsledky po prutech --> Vzpěrné délky a kritické síly.
Konstrukci zadáváte a modelujete přímo v programu RFEM Materiálový model zdiva můžete kombinovat se všemi běžnými addony programu RFEM. To vám umožňuje posoudit celkové modely budov obsahující zdivo.
Ze zadaných materiálových údajů vám program automaticky spočítají všechny parametry potřebné pro výpočet. Z nich pak vygeneruje pro každý konečný prvek závislosti napětí-přetvoření.
Stanovení napětí pomocí elasticko-plastického materiálového modelu
Posouzení na tlak a smyk zděných stěnových konstrukcí na modelu budovy nebo jednotlivém modelu
Automatické stanovení tuhosti vazby stěna-strop
Rozsáhlá databáze materiálů pro téměř všechny kombinace kameniva a malty dostupné na rakouském trhu (nabídka produktů se neustále rozšiřuje, i pro další země)
Automatické stanovení materiálových charakteristik podle Eurokódu 6 (ÖN EN 1996-X)
Možnost metody postupného přitěžování (pushover analýza)
Výpočet stability se aktivuje, jakmile ho zadáte programu v zatěžovacím stavu nebo v kombinaci zatížení. Pro zohlednění např. počátečního předpětí můžete definovat další zatěžovací stav.
Přitom musíte zadat, zda má program provést lineární nebo nelineární analýzu. Podle způsobu použití můžete vybrat přímou metodu výpočtu, například Lanczosovu metodu, nebo iterační metodu sdružených gradientů (ICG). Pruty, které nejsou součástí plochy, se zpravidla zobrazí jako prutové prvky se dvěma uzly konečných prvků. Na těchto prvcích nemůže program určit lokální vzpěr jednotlivých prutů. Proto máte možnost automatického dělení prutů.