Somnium - vyhlídková plošina v areálu JKU v Linci, Rakousko

Parametry modelu

• Délka: ~ 47,0 m
• Šířka: ~ 15,0 m
• Výška: ~ 17,0 m
• Pruty: 1648
• Uzly: 730
• Průřezy: 27

Model

3D model

• 3D prohlížeč | Google
• 3D prohlížeč | Babylon
• Virtuální realita

Model | Střešní terasa z oceli

TNF věž byla postavena v 70. letech 20. století a je s výškou cca 50 m nejvyšší budovou kampusu JKU. Štíhlá ocelová konstrukce Somnia byla postavena na střeše stávající budovy. Nová vyhlídková terasa je prostorově ohraničena příhradovou konstrukcí a nabízí ten nejlepší výhled na areál univerzity a okolní město.

Statickou analýzou stávající budovy a posouzením Somnia byla pověřena společnost Bollinger und Grohmann ZT GmbH z Vídně. Pro statické výpočty zvolila program RFEM.

Konstrukce

Ocelová konstrukce má celkové rozměry cca D x Š x V = 47 m x 15 m x 17 m. Konstrukce terasy se skládá z primárních a sekundárních nosníků ze standardních válcovaných profilů. Vzhledem k velké podélné roztažnosti vlivem teplotních změn spočívá konstrukce na stávajících šachtách nebo prodlouženém schodišti. Stávající atiky šachet musely být částečně nahrazeny novými, vysoce vyztuženými železobetonovými rošty, aby se soustředěné zatížení co možná nejlépe rozložilo do stávající konstrukce. Konstrukce terasy byla navržena jako deska se smykovou tuhostí, aby byl zajištěn přenos vodorovných zatížení z příhradové konstrukce do roštů.

Hlavní nosná konstrukce příhradoviny je složená ze čtvercových profilů a tahových prutů. Pro stanovení optimální varianty konstrukce byly posouzeny různé koncepce výztuže. Projednány byly společnostmi Bollinger+Grohmann a Riepl Riepl Architekten. Nakonec bylo rozhodnuto navrhnout střechu jako prostorovou příhradovou konstrukci a částečně ji přenést z horizontály do vertikály. Toto provedení konstrukce jako tuhého příhradového rámu v podstatě zajišťuje vodorovné vyztužení. Sloupy jsou připojeny ke konstrukci terasy ve výšce asi 6 m nad horní hranou střechy.

Na bočních stranách konstrukce mají růst popínavé rostliny. Za tímto účelem byla podél konstrukce uspořádána lana ve vzdálenosti 50 cm. Návrh a koncepce lan představovaly oříšek z hlediska statiky. Na jedné straně bylo třeba důkladně zvážit přenos normálových sil v lanech a také přípustné vodorovné vychýlení tažených lan. Na druhé straně bylo třeba stanovit hmotnost dřeva a realistická zatížení větrem.

Kvůli přídavným svislým zatížením od nové konstrukce a na ni působícím vodorovným silám větru bylo nutné posoudit i stávající konstrukci. Tento úkol usnadnily rozsáhlé plánovací podklady z let 1973/74, které byly k dispozici. Šetření ukázala, že na stávající konstrukci je nezbytné provést výztužná opatření. Například čtyři větrací šachty, které byly původně od budovy odděleny, byly v desátém podlaží připojeny k hlavnímu traktu ocelovými spojkami. Dále byly na šachty v přízemí a v prvním nadzemním podlaží nalepeny pro zesílení CFRP lamely.

Díky úzké spolupráci mezi společnostmi Bollinger+Grohmann a Riepl Riepl Architekten vznikla velmi zdařilá prostorová nosná konstrukce, v níž byly sladěny architektonické s konstrukčními požadavky.

Umístění projektu