Uzlová uvolnění jsou speciální objekty v programu RFEM 6, které umožňují ve statickém modelu rozpojení objektů spojených v určitém uzlu. Uvolnění je řízeno podmínkami typu uvolnění, které mohou mít také nelineární vlastnosti. V tomto článku si ukážeme na praktickém příkladu zadání uzlových uvolnění.
Liniová uvolnění jsou v programu RFEM 6 speciální objekty, které umožňují ve statickém modelu rozpojení objektů spojených v určité linii. Většinou se používají k rozpojení dvou ploch, které nejsou pevně spojeny nebo přenášejí pouze tlakové síly na společné hraniční linii. Zadáním liniového uvolnění se na dotyčném místě vygeneruje nová linie, která přenáší pouze uzamknuté stupně volnosti. V tomto článku si ukážeme na praktickém příkladu zadání liniových uvolnění.
V programech RFEM 6 a RSTAB 9 lze seskupovat objekty podle různých kritérií. Objekty, které splňují zadaná kritéria, tak mohou být vybrány a upravovány hromadně. To vše umožňuje funkce „Výběr objektů“, která je srovnatelná s funkcí „Speciální výběr“ v programu RFEM 5. V tomto článku si ukážeme, jak lze seskupit objekty pomocí „Výběru objektů“ jako nového pomocného objektu v programu RFEM 6 nebo RSTAB 9.
Ocelové přípoje jsou v programu RFEM 6 definovány jako sestava komponent. V novém addonu Ocelové přípoje jsou k dispozici univerzálně použitelné základní komponenty (plechy, svary, pomocné roviny) pro zadávání složitých spojovacích situací. Metody, kterými lze zadávat spoje, jsou popsány ve dvou předchozích článcích databáze znalostí: „Nový přístup k posouzení ocelových přípojů v programu RFEM 6“ a „Zadání komponent ocelového styčníku pomocí databáze“.
V programu RFEM 6 je možné vybrané objekty (i celé konstrukce) uložit jako bloky a znovu je použít v jiných modelech. Rozlišujeme tři typy bloků: neparametrické, parametrické a dynamické bloky (pomocí JavaScriptu). V tomto příspěvku se zaměříme na první typ bloku (neparametrický).
Pokud chcete zobrazit pomocné objekty v celkovém pohledu ([F8] nebo dvakrát stisknutím kolečka myši) nebo například v pohledu v určitém směru, můžete povolit tuto možnost v nastavení konkrétního pomocného objektu (vodicí linie, hladiny na pozadí, liniového rastru).
Místo čtyřúhelníkové plochy může být také použita plocha typu B‑spline (Bézierova). Tu lze dodatečně upravovat v jejím tvaru díky integrovaným pomocným uzlům. V závislosti na potřebné složitosti plochy lze vytvořit 3 x 3 nebo 4 x 4 pomocné uzly.
Pokud je třeba smazat nadbytečné uzly a zároveň zachovat připojené objekty, po kliknutí pravým tlačítkem myši na příslušný uzel se vyberou možnosti „Smazat uzly“ a „Sloučit připojené pruty“. V programu RFEM lze kromě prutů sloučit také linie.
V programu RFEM se plochy automaticky spojují, pokud mají společné hraniční linie. Když leží definiční linie jedné plochy na jiné ploše, je automaticky integrována do této plochy, pokud se jedná o rovinnou plochu. V případě zobecnělých čtyřúhelníkových ploch by však automatická detekce objektů byla poměrně složitá. Proto je příslušná funkce blokována. Integrované objekty je třeba zadat ručně.
V programech RFEM a RSTAB je možné přiřadit každému prvku (části modelu, zatížení atd.) komentáře. To může přispět k lepší přehlednosti a dokumentaci modelů, neboť tyto komentáře se zobrazí v tiskovém protokolu a také se podle nich mohou určité objekty pomocí funkce „Speciální výběr“ filtrovat a zobrazit.
Jako rychlý prostředek pro změnu geometrie modelu je v "Navigátoru projektu - Data“ pod položkou „Pomocné objekty“ k dispozici možnost „Liniový rastr“.
Chcete‑li vytvořit přesvědčivý dojem při své prezentaci konstrukčního modelu, programy RFEM 5 a RSTAB 8 Vám nabízejí možnost vložit do modelu vizuální objekty. Tyto objekty umožní jak laikům tak i inženýrům lépe pochopit a představit si rozměry konstrukce.
V praxi hraje tření důležitou roli. Bez tření by auta nemohla brzdit, objekty by na nakloněných rovinách jednoduše sklouzly dolů, předpjaté šroubové spoje by nebyly možné.
Chceme‑li určit vzdálenost mezi dvěma uzly nebo úhel mezi dvěma objekty bez použití funkce kótování, můžeme také jednoduše použít možnost „Měření“ v hlavní nabídce „Nástroje“. Lze si přitom vybrat mezi různými měřicími funkcemi.
V tomto článku stanovíme kontaktní sílu mezi dvěma stěnovými objekty, které jsou vůči sobě posazeny šikmo pod určitým úhlem. Pro stanovení kontaktní síly doporučujeme zadat uzlové uvolnění. Vzhledem k tomu, že uzlové uvolnění předpokládá určité podmínky, pokusíme se nastínit dva příklady.
Výpočet v programu RFEM probíhá obvykle v několika výpočetních krocích, v takzvaných iteracích. Lze tak zohlednit zvláštní vlastnosti modelu, jako například objekty s nelineárním chováním. Zadruhé lze iteračním výpočtem postihnout nelineární účinky v důsledku deformačních změn a úprav vnitřních sil při analýze druhého řádu nebo v případě zohlednění velkých deformací (teorie lan). U složitých modelů obvykle nestačí provést geometricky lineární výpočet.
RF-COM/RS-COM je programovatelné rozhraní, díky kterému lze rozšířit programy RFEM a RSTAB o programy pro zadávání a postprocesory přizpůsobené uživatelům na míru. V tomto příspěvku je popsán vývoj nástroje pro kopírování a posunování vybraných pomocných linií v programu RFEM. Pomocné linie přitom lze kopírovat nebo posunovat také do jiných pracovních rovin. Jako softwarové prostředí se používá VBA v programu MS Excel.
Od verze RFEM 5.06 a RSTAB 8.06 jsou příklady a pomocné soubory pro programování COM rozhraní k dispozici nejen na internetu, ale jsou součástí instalačních souborů. K tomu se v adresáři projektu (zpravidla C:\Users\Public\Documents\Dlubal) vytvoří složka „SDK“.
Velmi složité objekty lze v programu RFEM rychle modelovat pomocí rotace linií nebo polylinií. Sind im Modell nachträglich noch Änderungen vorzunehmen, sind Quadrangelflächen, bei denen die Randlinien editierbar sind, von Vorteil.
Pro efektivnější práci lze objekty přesouvat a kopírovat přímo v pracovním okně. Pokud si uživatel tuto funkci nepřeje, lze ji jednoduše deaktivovat. Dazu klickt man im Ansichtsfenster auf die rechte Maustaste und findet den Eintrag "Drag & Drop ermöglichen" in der Liste.
Obecně RFEM automaticky rozpozná všechny objekty ležící na určité ploše, které se při zadávání plochy nepoužívají. Objekty integrované do ploch lze vybrat pomocí volby "Vybrat integrované objekty" v místní nabídce příslušné plochy v navigátoru projektu. Damit lässt sich beispielsweise grafisch leicht herausfinden, welche Objekte bereits in eine Fläche integriert sind.
Pokud se v existující viditelnosti vytvoří nové objekty, okamžitě se skryjí, protože nevyhovují dané viditelnosti. Möchte man die neuen Objekte jedoch sofort, zum Beispiel beim Anlegen eines neuen Stabes, in eine bestehende Sichtbarkeit integrieren, verwendet man am einfachsten die Funktion "Neue Objekte hinzufügen in Sichtbarkeit".
V programech RFEM a RSTAB je možné zadat uživatelské pohledy a viditelnosti. Zbývající resp. skrytá konstrukce se standardně zobrazí na pozadí. To může být užitečné při zpracování složitých konstrukcí, ale také může být rušivé při detailním zobrazení konstrukce.
RFEM usnadňuje modelování automatickou integrací objektů do ploch. V případě zakřivených ploch však není možné objekty automaticky integrovat. Pro ruční integraci vyberte příslušné plochy a v místní nabídce klikněte na možnost "Upravit plochy"; v záložce "Integrované" pak můžete integrovat příslušné objekty pomocí funkce "Vybrat". Vyhnete se tak chybovým hlášením způsobeným neintegrovanými objekty při spuštění výpočtu.
Při modelování konstrukcí a zatížení se může někdy stát, že vzniknou chyby zadání nebo vadné objekty v důsledku následných úprav, posunů a vylepšení v modelu konstrukce.
Uživatelsky definované pohledy jsou velmi užitečným nástrojem pro efektivní modelování, protože se dříve vybrané a upravené objekty objeví přímo jedním kliknutím myši. Pomocí těchto objektů lze také snadno vytvářet informativní a přehledné grafiky výsledků. Stačí jen několik kliknutí a můžeme vytvořit všechna zobrazení výsledků najednou pomocí funkce Hromadný tisk.
Kontrola modelu umožňuje mimo jiné najít překrývající se pruty. Die gezielte Selektion konnte jedoch leichte Probleme bereiten. Daher wurde nun ein Auswahlfenster implementiert. Dieses erscheint durch einen Klick auf eines der Elemente. Zusätzliche Angaben helfen den richtigen Stab auszuwählen.