Pokud byly vnitřní síly spočítány podle teorie druhého řádu, není nutné pro hlavní osu provést posouzení na vzpěr metodou náhradního prutu.
Nicméně: Při stanovení vnitřních sil je třeba zohlednit počáteční zakřivení a počáteční vychýlení prutů v kombinacích zatížení.
Norma EN 1993-1-1 obecně vyžaduje, aby byly obecně zohledněny vlivy vlivem konstrukčních deformací, geometrických imperfekcí, prokluzu ve spojích a případně také spolupůsobící šířky od lokálního boulení. Vytvořte proto zatěžovací stavy typu Imperfekce, které pak můžete vložit do kombinací zatížení bez dílčích součinitelů spolehlivosti a kombinačních součinitelů.
V praxi se vnitřní síly počítají převážně v rovině s imperfekcemi. Pro vzpěr z roviny a klopení se často počítají metodou náhradního prutu, ovšem s již existujícími vnitřními silami podle teorie druhého řádu.
V EN 1993-1-1 byla zavedena obecná metoda pro stabilitní analýzu. Nejdříve se spočítá ideální kritické zatížení konstrukce mimo rovinu se zohledněním imperfekcí. Z toho lze určit štíhlost systému a redukční součinitel. Nejdříve je třeba spočítat vnitřní síly analýzou druhého řádu a zkontrolovat vzpěr a klopení obecnou metodou. Výpočet v rovině tak není zcela nezbytný.
Je třeba si uvědomit, že sloupy rámu a nosník mohou selhat v důsledku vzpěru a klopení. EN 1993-1-1 používá pouze jednu kontrolu stability, která obsahuje všechny formy vybočení.
Stabilitní posouzení a posouzení průřezů lze provést v přídavném modulu RF-/STEEL EC3. Máte na výběr mezi metodou náhradního prutu a obecnou metodou.
Pro přesnou kontrolu podle analýzy torzního ohybu druhého řádu se zohledněním deplanace doporučujeme použít rozšíření RF-/STEEL Warping Torsion nebo přídavný modul RF-/FE-LTB.
Zobrazit více